Hans van Dijk, reportér pořadu Zembla, vysílaného v nizozemské televizi VARA, udělal veskrze rozumnou věc. V díle věnujícím se událostem z 11. září 2001 se záběry jedné z padajících budov Světového obchodního centra (WTC) vyrazil za uznávaným demoličním expertem Dannym Jowenkem.
Psal se rok 2006 a blížilo se další výročí teroristického útoku na New York. Zatímco v prvních letech se spíše pietně vzpomínalo na oběti a hrdinné hasiče, kteří nechali v budovách WTC život, pět let poté se debata významně posunula.
Ač stále stranou hlavního proudu, začaly se množit důkazy a svědectví o tom, že pádu mrakodrapů někdo pomohl bombami a strhl je řízenou demolicí. A jakkoli neuvěřitelně se tato domněnka zpočátku mohla jevit, s přibývajícími lety, výpověďmi hasičů, přeživších a především stavebních expertů se mění ve variantu nanejvýš pravděpodobnou, hraničící s jistotou.
„Je to řízená demolice, musel to dělat tým odborníků,“ tvrdil holandský majitel společnosti Jowenko Explosieve Demolitie a přední odborník na řízené demolice, jenž se podílel například na velkolepém projektu History of Structural Demolition in America (Dějiny stavební demolice v Americe), nad záběry, které mu van Dijk ukázal. Jowenko se zprvu domníval, že sleduje úmyslnou demolici jedné z poškozených okolních budov při následných pracích na Ground Zero ve dnech po útocích. „Začíná to zespoda. Jednoduše odpálili sloupy a zbytek budovy se propadl do sebe,“ pokračuje sebejistě, než ho reportér zpraží informací, že jde o záběry z 11. září. „Ve stejný den jako Dvojčata? Jste si jistý, že se tohle stalo opravdu jedenáctého? To není možné,“ kroutí hlavou zaskočený šéf demoliční firmy; příprava demolice totiž běžně zabere nějaký ten pátek či alespoň několik dní. „Ano, sedm hodin po pádu Dvojčat…“ říká mu van Dijk.
Když se po chvilce Jowenko vzpamatuje, vrací se k popisu záběrů pádu třetí budovy, která toho dne spadla – budovy označované jako WTC 7: „Je to profesionální práce, o tom nemůže být pochyb.“ – „Ale vláda říká, že budova spadla kvůli požárům,“ namítá novinář. „Tomu nevěřím. Je evidentní, že se prostě zhroutila do sebe,“ trvá na svém Jowenko. A připojuje precizní popis toho, co přesně se během pádu na videu děje a kde musely být umístěny nálože.
Tak moment. Také jste, stejně jako Danny Jowenko, netušili, že se kromě severní a jižní věže zřítil onoho dne ještě jeden mrakodrap? Nejste sami. Autor textu, ač novinář, který má v popisu práce sledovat věci veřejné, a tudíž i významná média, si to, že spadlo i WTC 7, pořádně uvědomil až na konci roku 2011. A mnoho lidí o WTC 7 neví dodnes. Jak už jsme slibovali, manipulace a celková role médií v 11. září a událostech z něj vyplývajících si zaslouží samostatný text v některém z dalších dílů našeho seriálu; nyní se zastavme u samotné 190 metrů vysoké stavby, součásti Světového obchodního centra, která se nacházela ve zhruba stometrové vzdálenosti od Dvojčat.
Fyzice navzdory
Dvojčata se podle oficiální verze zřítila kvůli nárazu letadel a následnému požáru. Což nás přivádí ke dvěma kruciálním otázkám. První z nich je: „Proč spadla třetí budova, do které nenarazilo žádné letadlo a která se tyčila v tak úctyhodné dálce od Dvojčat?“ Když se odpůrci vládní teorie, pejorativně označovaní jako konspirační teoretici, ptají, jak je fyzikálně možné, že se různě a asymetricky poškozená Dvojčata zřítila úplně stejným, symetrickým způsobem, přestože letadla narazila na jiné straně a v různé výšce, dostává se jim odpovědi: „Kvůli ohni zesílenému hořením leteckého benzinu, šlo o ojedinělou událost.“ Druhá otázka tedy logicky zní: „Proč se stejně symetrickým a ojedinělým způsobem zhroutila i třetí budova, kde žádný letecký benzin nehořel?“
V dějinách stavitelství spadly kvůli požáru dosud jen tři výškové budovy s ocelovou konstrukcí. Všechny 11. září 2001. Už to by samo o sobě byla jen stěží uvěřitelná shoda okolností. Právě bizarní kolaps 47patrové budovy číslo 7, kterou drželo 27 ocelových sloupů v jádru a 57 po obvodu, jež během pár sekund všechny najednou selhaly, je však na celé věci zdaleka nejpodezřelejší. Oficiální vysvětlení zde nabývá až groteskních rysů.
To, že se téměř veškerá pozornost ze strany oficiálního vyšetřování i médií soustředila na Dvojčata, dokonale zastřelo fakt, že v oficiálním příběhu popisujícím zničení této stavby, který vznikal předlouhých sedm let, nesedí a realitě neodpovídá snad jediný údaj. A jestli se mohl technicky málo zdatný laik ve složitých disputacích o tom, jak hoří nebo nehoří ocel a jak má či nemá spadnout mrakodrap, rychle ztratit a jen krčit rameny, dostupné informace o WTC 7 patří do kategorie těch na první pohled výbušných. A to doslova.
„V dějinách stavitelství spadly kvůli požáru dosud jen tři výškové budovy s ocelovou konstrukcí. Všechny 11. září 2001.“
Velké věci se uvnitř WTC 7 začaly dít už v době, kdy Američané spali a až na jisté výjimky – ke kterým se dostaneme v příštím díle našeho seriálu – ani v nejmenším netušili, co se na ně chystá. V 6.47 ráno byl alarm v budově přepnut do testovacího režimu na plánovanou dobu osmi hodin, po kterou nedetekoval požáry. Bezprostředně po nárazu letadla do jižní věže WTC pak byla navíc odpojena elektřina a nařízena evakuace; rovněž přestal fungovat automatický hasicí systém. Proč byla nařízena evakuace, když ještě nebyla budova poškozena a lidé ze severní a jižní věže byli v té době uklidňováni a přesvědčováni, že mají zůstat v budovách? Odpověď na tuto otázku neznáme, avšak leccos napovídají pozdější události toho dne, o nichž bude ještě řeč; a také příběh klíčového svědka, jenž se o evakuaci nedozvěděl a uvnitř budovy bojoval o život.
Bezdůvodný pád
Co se tedy ve WTC 7 vlastně stalo? Víme, že na jedné straně budovy došlo k náhodnému, leč nepříliš výraznému poškození troskami z Dvojčat, jež údajně vyvolalo dva nebo tři lokální požáry. Všechny bližší budovy, například WTC 4, 5 a 6, byly poškozeny mnohem výrazněji – žádná z nich ale nezkolabovala. (K částečnému, nikoli úplnému kolapsu došlo pouze u WTC 3, které stálo nejblíž a bylo rozseknuto vejpůl; konstrukce však zůstala podle očekávání a zákonů fyziky stát.) Přesto se v 17.20, tedy sedm hodin po pádu severní věže, za 6,5 sekundy budova číslo 7 náhle a úhledně zhroutila na hromádku do vlastního půdorysu. Její téměř dokonalý volný pád snadno najdete na mnoha videích na internetu; zvlášť výmluvné je to s názvem WTC 7 – Srovnání, jak vypadá řízená demolice, které ukazuje, jak takové budovy – včetně WTC 7 – odstřelené řízenou demolicí padají.
První vyšetřovací verze, se kterou přišel v roce 2002 Federální úřad pro zvládání mimořádných situací (FEMA), se zmohla na konstatování, že „se zdá, že kolaps nastal především z důvodu požáru, nikoli kvůli poškození budovy troskami z WTC; okolnosti požárů v budově WTC 7 a jejich vliv na zřícení budovy nicméně zůstávají neznámé“. Poté byla pod sílícím tlakem pozůstalých po obětech 11. září zřízena speciální Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy. Komise se v roce 2004 s pádem budovy vypořádala v oficiální zprávě vskutku elegantně – zcela se vyhnula zmínce o její existenci. Dílo zkázy pak dokonal Národní institut standardů a technologií (NIST), spadající pod americké ministerstvo obchodu, který nejprve v předběžné zprávě z roku 2005 opět bez bližšího vysvětlení připisuje pád WTC 7 ohni. Jelikož tlak i zástupy odpůrců zpackaného a zpolitizovaného vyšetřování neustále rostly, NIST byl nakonec donucen vyrukovat s takzvanou zprávou finální.
Ta v roce 2008 přináší velice originální vysvětlení. Podle něj poprvé v historii došlo k „novému jevu tepelné roztažnosti“ a jde o „první známý případ požáru, který způsobil celkový kolaps výškové budovy“. Jinými slovy – ač předtím i potom hořely rozličnou (a mnohdy neporovnatelně vyšší) intenzitou desítky mrakodrapů, ani jeden z nich nespadl. Právě 11. září byl v souvislosti s kolapsem budov WTC „objeven“ nový fyzikální jev. (NIST však taktně opomněl, že požár uvedl jako příčinu kolapsu už u Dvojčat.) Zprávu pak ještě korunuje realitě naprosto neodpovídající animace, která se vůbec pádu WTC 7 nepodobá a jejíž modely a parametry NIST odmítl zveřejnit; zveřejnění by prý mohlo „ohrozit veřejnou bezpečnost“. Porovnání skutečného pádu a animace NIST můžete vidět níže na videu s názvem „WTC 7 NIST Model vs. Reality“. Zajímavé skóre po sedmi letech vyšetřování…
Organizace s názvem Union of Concerned Scientists (Svaz angažovaných vědců), která spojuje vědce zabývající se řešeními palčivých globálních problémů, zveřejnila dokonce dokument obviňující Bushovu administrativu z překrucování vědy ve prospěch zaujatých politických závěrů. Na konci Bushova období bylo pod manifestem podepsáno přes 15 000 vědců, zahrnujících 52 laureátů Nobelovy ceny a 63 držitelů Národní medaile za vědeckou činnost.
Nechme tedy raději promluvit nezávislé odborníky, které nezaměstnává vláda a kteří nevydělávají na vládních zakázkách. „To, co přitáhlo moji pozornost k tématu, je rychlé selhání spojů – tempem 400 spojů za sekundu – a způsob, jakým spadla budova 7. Jediný způsob, jakým lze tohle udělat, je pomocí výbušnin,“ říká ve filmu Experts Speak Out, jejž k tématu loni natočila organizace čítající přes 2000 převážně stavebních expertů s názvem Architekti a inženýři za pravdu o 11. září, statik se sedmatřicetiletou praxí Steven Dusterweld.
Kromě Dusterwelda přiměl i mnoho jeho kolegů k veřejnému vystoupení právě pád třetí budovy, o kterém se dozvídali postupně až několik let po útocích.
„Dokonale řízená demolice“
Například demoliční expert Steve Luce byl zpočátku poněkud zmatený: „Moje první reakce u pádu Dvojčat byla, že jde o řízené demolice. Pak jsem ale uvěřil oficiální verzi, protože mi byla stále dokola vtloukána do hlavy. Pořád opakovali, že to udělali teroristi, že budovy sundala letadla… Když jsem ale viděl kolaps budovy 7, která padala způsobem volného pádu a zřítila se sama do sebe … Můj odborný názor je takový, že muselo jít o řízené demolice u všech tří budov.“ Jorn Utzon, dánský architekt, který navrhoval slavnou budovu Opery v Sydney, říká: „Víc než cokoli jiného to vypadalo jako řízená demolice.“
Robert Bowman, jaderný fyzik a šéf Vývoje moderních vesmírných programů v Carterově administrativě: „Když jsem viděl padající budovu 7, vypadalo to jako dokonalá řízená demolice. To, že v budově nebyly viditelné výraznější požáry, je to, čemu se říká nezvratný důkaz.“ Jeho kolega z oboru Daniel Barnum: „Na snímcích a videích je vidět pár malých požárů, které dokonce ani nijak neběsnily. Jak by tohle mohlo způsobit náhlý kolaps způsobem, že se stavba zhroutí do sebe? To je prostě nemožné.“ Strojní inženýrka Kathy McGradeová: „Nezvratným důkazem je symetrie. Nemůže se stát, že při asymetrickém poškození dojde k dokonale symetrickému kolapsu.“ Nebo architekt výškových budov Leslie Young: „Když jsem viděl kolaps budovy 7, nepochyboval jsem ani na chvilku o tom, že je něco špatně. Budova 7 nebyla zasažena letadlem; je zcela jasné, že byla provedena řízená demolice za použití výbušnin.“
Právě výbušniny jsou jedním z nejpádnějších důkazů demolice budovy 7, stejně jako u Dvojčat. Jejich přítomnost i tentokrát úřady, jež měly vyšetřování na starost, popřely; šéf vyšetřovací zprávy NIST Shyam Sunder dokonce prohlásil, že „videa a fotografické důkazy v kombinaci s detailními počítačovými simulacemi dokazují, že v kolapsu WTC 7 nehrály výbušniny žádnou roli“. Veřejně dostupná videa – a především stovky svědectví – však dokazují přesný opak. Tento výrok tak NIST definitivně vyřazuje ze seriózní debaty a jenom potvrzuje slova Architektů a inženýrů, ale třeba i Hasičů za pravdu o 11. září, kteří celý průběh vyšetřování označují jako jedno velké zametání pod koberec a podvod.
Kromě toho, že se v troskách WTC 7 stejně jako u Dvojčat nacházela ještě týdny po 11. září roztavená ocel, byla nejprve fyzikem Stevenem Jonesem a poté týmem nanochemika Nielse Harrita z Kodaňské univerzity v prachu ze všech tří budov vědecky analyzována i přítomnost zbytků armádní nanotermitové směsi, jež může být použita k tavení kovu a po smíchání s dalšími látkami zároveň jako výbušnina. Jedním z vedlejších produktů hoření nanotermitu je i surové železo.
Za pravdu Jonesovi a Harritovi nepřímo dala mimo jiné společnost RJ Lee Group. Vedlejší budova Deutsche Bank byla totiž kontaminována prachem provázejícím zničení WTC a pojišťovna se zdráhala zaplatit za jeho odstranění, namítajíc, že nejde o prach z WTC. Proto si banka najala tuto odbornou firmu, aby provedla studii. Výsledek? Nejenže se jednalo o prach z WTC, tento prach obsahoval i kulovité mikročástice železa. Závěr RJ Lee Group byl takový, že roztavené železo během událostí ve WTC produkovalo kulovité kovové částečky, které tvořily šest procent prachu, tedy 150krát víc kovových částic, než by bylo vůbec možné za normálních okolností. Studie rovněž tvrdí, že teploty hoření dosahovaly 1749 °C, přičemž k roztavení oceli dochází při teplotách kolem 1500 °C. Těchto teplot běžný kancelářský požár nemůže dosáhnout ani omylem. Naopak termit hoří okolo 2600 °C.
Alarmující jsou ale rovněž zaznamenané výpovědi hasičů, reportérů či policistů. Policista Craig Bartner stál právě v těsné blízkosti budovy, když začala náhle padat: „Podíval jsem se nahoru a… ta věc začala rachotit. Začal jsem utíkat. A celou dobu jsem slyšel bum, bum, bum, bum, bum. Poznám explozi, když ji slyším.“ Detaily přidal reportér Peter Demarco z New York Daily News: „S rachotem byla vyražena horní řada oken. Pak se vysklila okna v třicátém devátém patře. Pak třicáté osmé patro. Puknutí. Další a další. To bylo všechno, co jsem slyšel, dokud se budova nepotopila ve zvedajícím se šedivém oblaku.“
Hra se smrtí
Existuje spousta podobných svědectví o výbuších a o tom, jak se WTC 7 zničehonic poroučelo k zemi. Pouze dva muži, Michael Hess a Barry Jennings, ale věděli, co se dělo hodiny před kolapsem uvnitř budovy. A právě jejich příběh může pomoci k objasnění otázky, proč byla nařízena evakuace v době, kdy ještě nebyla budova poškozena.
Hess pracoval jako právní zástupce města New York a Jennings byl náměstkem ředitele oddělení nouzových služeb newyorského bytového úřadu (zhruba obdoba českých krizových štábů, v originálu Emergency Services Department for NY City Housing Authority). Bezprostředně po nárazu letadla do severní věže oba muži přesně podle instrukcí v případě mimořádné situace vyrazili do Emergency Management Center (Středisko krizového řízení), kde se měli potkat se starostou Rudolphem Giulianim. Středisko se nacházelo právě v budově číslo 7, konkrétně ve třiadvacátém patře. Do kanceláře dorazili zhruba čtvrt hodiny po zásahu, tedy okolo deváté. Avšak když vstoupili do manažerského centra, nikdo tam nebyl. „Na stole stála ještě horká káva a nedojedené sendviče. Volal jsem pár lidem a jeden z nich mi řekl, ať hned odejdeme,“ vyprávěl později Barry Jennings. V tu dobu již byla naprosto netknutá budova evakuována, Hessovi a Jenningsovi však o evakuaci zřejmě zapomněli říct.
„Svědek Jennings (53), do té doby zdravý, v srpnu 2008 náhle zemřel. Dva dny poté vyšla oficiální zpráva, jež je v přímém rozporu s jeho výpovědí.“
Oba muži se tak vydali k výtahu, který ale kvůli odpojení elektřiny nejel. „Když jsme se dostali z osmého do šestého patra, došlo k výbuchu a podlaha, na které jsme stáli, se zhroutila. Museli jsme vylézt zpátky do osmého patra. Když jsme tam dorazili, všechno bylo pryč. Byla tma a velmi horko. Byl jsem v pasti několik hodin,“ vyprávěl Barry Jennings Dylanovi Averymu, jednomu z nejznámějších „konspirátorů“, jenž rozhovor použil ve filmu Loose Change.
Ve chvíli, kdy už se zoufalí muži chystali, že projdou ohněm, přišli jim oknem na pomoc hasiči. Jenže hasiči vzápětí utekli. „To byl kolaps první věže,“ řekl Jennings. Po chvíli se vrátili, ale jakmile se pustili do zachraňování, utekli znovu – to spadla i druhá věž. „Stále jsem slyšel jenom exploze. Když k nám přišli znovu hasiči, vzali nás dolů. Zeptal jsem se, kde to jsme. Řekli mi, že ve vstupní hale. Byla úplně zničená. Když jsem šel ráno nahoru, byly tam výtahy, velký sál. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Hasič, který nás zachránil, řekl, ať se nedíváme dolů. Šli jsme po lidech. To cítíte, když jdete po lidech,“ vyprávěl klíčový svědek a dodal: „Jeden policista mi řekl, že musím utéct, že mají zprávy o dalších explozích.“ Jennings se později nervózně snažil slova o mrtvolách odvolat; jeho pozdější osud potvrzuje jeho slova o tom, že mu bylo vyhrožováno. Všechny vládní verze událostí totiž tvrdily, že ve WTC 7 nikdo nezemřel.
A právě u příběhu Jenningse a Hesse se takříkajíc láme chleba. Oba museli být zachráněni mezi 11.00 a 11.30, protože v 11.57 poskytl Hess o několik bloků dále televizní rozhovor. Tento fakt by rozmetal celou vládní teorii o požárech vyvolaných pádem Dvojčat a poškození troskami na stejné kousíčky, jako byla rozmetána budova číslo 7. K výbuchům, které NIST i nadále popírá, totiž podle Jenningse a Hesse došlo ještě před kolapsem Dvojčat, takže si asi těžko mohli splést výbuch s jinými efekty provázejícími poškození, jak tvrdí NIST.
NIST celé Jenningsovo svědectví ignoroval. Tím však příběh nekončí. Jeho rozuzlení je bohužel tragické. V srpnu 2008 do té doby zdravý třiapadesátiletý Jennings náhle zemřel. Pouhé dva dny poté zveřejnil NIST svou finální vyšetřovací zprávu, jejíž závěry jsou v přímém rozporu s tím, co tento přímý svědek události vypověděl. NIST posunul časovou osu tak, aby mohl obhájit tvrzení, že nešlo o výbuchy, ale rány způsobené poškozenými troskami; podle zprávy NIST žádné exploze nebyly zaznamenány a zmínění muži byli zachráněni mezi 12.10 a 12.15. Což je samozřejmě lež, neboť Hess dával televizní rozhovor už před polednem.
O tom, jak přesně otec čtyř dětí zemřel, nebyl dosud nikdo ochoten poskytnout jakoukoli informaci. Dylan Avery, který s Jenningsem dělal onen osudný rozhovor, jenž jej pravděpodobně stál život, se pokoušel o jeho úmrtí zjistit víc, a tak si najal soukromého detektiva, jehož předcházela výborná reputace. Během čtyřiadvaceti hodin dostal Avery odpověď: „Vzhledem k informacím, které jsem odhalil, jsem usoudil, že jde o práci pro policii. Vracím vám peníze a už mě kvůli této osobě prosím nekontaktujte.“ Podezřelým úmrtím, zastrašování či vyhazovům z práce v souvislosti s 11. zářím se budeme věnovat v některém z dalších dílů. Jennings totiž není jediný. Podivnou smrtelnou nehodu měl například i v úvodu citovaný demoliční expert Danny Jowenko.
Ale vraťme se ještě k WTC 7. Jennings na tuto lež v podání NIST už nemohl nijak reagovat, například uspořádáním tiskové konference. Jak ale dopadl druhý muž, jenž byl přímým svědkem výbuchů ve WTC 7? Dva měsíce po Jenningsově smrti vystoupil v pořadu BBC „Akta spiknutí 11. září – Pravda za třetí věží“, jehož vyznění je poněkud jiné. BBC už v první, červencové verzi tohoto dokumentu s názvem „Akta spiknutí 11. září – Třetí věž“ tvrdila: „V 10.28 padá severní věž. Budova č. 7 dostává přímý zásah od padající budovy. První důkazy výbušnin byly jen trosky padajícího mrakodrapu.“ V této verzi programu dokonce předstírala, že byl Jennings v budově sám, ačkoli používá neustále zájmeno my. Říjnová verze po Jenningsově smrti už využívá svědectví Hesse, ačkoli v červencové nebyl ani zmíněn. A zatímco Hess v rozhovoru těsně po své záchraně 11. září popisoval, že „v přízemí došlo k výbuchům“, ve filmu BBC otočil: „Vím, že to bylo zapříčiněno severní polovinou severní věže padající na jižní polovinu naší budovy.“
BBC: Úmysl, nebo omyl?
Autor pořadu Mike Rudin tedy manipuloval informacemi ve prospěch verze, která přítomnost výbušnin nepřipouští. Navzdory faktu, že od roku 2002 se stal Hess hlavním obchodním partnerem starosty Giulianiho, jehož roli v 11. září budeme mimo jiné zkoumat příště, Rudin jej považoval za důvěryhodnou osobu, a Jenningse, který se coby nebožtík nemohl bránit, z nové verze zcela vystřihl.
Na svém blogu pak opovržlivě napsal, že „samozvaní pravdozvěstové“ obvinili BBC, že překroutila chronologii, a triumfuje: „Michael Hess v prvním rozhovoru od 11. září potvrzuje naši časovou osu…“
Jaká pak ironie, že právě veřejnoprávní BBC má na svědomí největší novinářské faux pas z událostí 11. září. V živém odpoledním vstupu 11. září totiž reportérka Jane Standleyová referuje o kolapsu sedmačtyřicetipatrového WTC 7, známého také jako budova Solomon Brothers, coby výsledku obrovského poškození troskami z Dvojčat. Její reportáž má však podstatný háček: budova stojí v pozadí vesele za ní a spadne až za dvacet minut.
Přestože se doposud – tedy až na Dvojčata – nikdy v dějinách nestalo, že by se zřítila výšková ocelová budova kvůli požáru, a tudíž neexistoval jediný náznak, že by budova měla spadnout, nevypadá to, že by šlo o nějaké přímé úmyslné zapojení BBC do podvodů ohledně 11. září. Vše spíš napovídá tomu, že o pádu budovy novinářům řekl nějaký důležitý zdroj, který měl o tom, co se stane, podrobné informace. I z dalších záznamů, výpovědí a událostí tohoto dne je totiž jasné, že o kolapsu Dvojčat i budovy č. 7 vědělo mnoho lidí předem. Například zmíněný starosta Giuliani. Ale o tom až příště.
Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.
Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra
Speciál 11. září:
Prolog: Poválečný byznys aneb Jak Albrightová privatizovala v Kosovu
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Terorismus a cesta k pravdě
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Lež jako dvě věže
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Náraz, nebo exploze?
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Dvě letadla, tři pády (Právě čtete)
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: O pádu WTC vědělo v předstihu mnoho lidí aneb Jasnovidci v New Yorku?
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Pojistný podvod?
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Velký hráč v pozadí 11. září
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Záhada budovy č. 6 a zametání stop
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Nezákonné obchody a role CIA
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Proč stíhačky nestíhaly
- díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Fikce, která se stala realitou