Dubaj je město proslulé těmi nejdražšími, největšími či nejvýstřednějšími projekty, které jinde na světě nemají obdoby. Město uprostřed pouště už má také několik zářezů v Guinessově knize rekordů. Jako příklad můžeme uvést třeba výtahy, které jsou s rychlostí 18 metrů za sekundu (65 km/h) nejrychlejší na světě, v Dubaji také naleznete nejvýše položený bazén či mešitu, a vypadá to, že letos v červenci si Dubaj připíše další prvenství – za první taxislužbu, která bude převážet zákazníky takzvanými multikoptérami.
Za poslední roky jsme podobných výkřiků o vzdušné dopravě připomínající filmy odehrávající se v budoucnosti mohli zaslechnout vícero a pravdou je, že to s ambiciózními projekty zatím nikde dobře nedopadlo. Ovšem zrovna v Dubaji je velká pravděpodobnost, že by to mohlo vyjít. Místní úřady se, jak se může přesvědčit každý, kdo město alespoň zahlédne na fotografii, nebojí zkoušet nové věci.
Vzdušnou přepravu by měly poskytovat drony čínské výroby Ehang 184. Jedná se o malou helikoptérku, do které se vejde jeden pasažér. Mělo by to fungovat tak, že člověk sedne do stroje, zadá destinaci, kam se chce nechat dopravit, a dron už zbytek práce udělá sám automaticky. Pohybovat by se měl až stokilometrovou rychlostí, a ačkoliv Ehang 184 může vyletět až do tříapůlkilometrové výšky, po Dubaji by neměl lítat ve větší výšce než 300 metrů nad zemí.
Tento stroj vyrobili v Číně už v roce 2013, v Dubaji ho ale otestovali až v polovině února tohoto roku. Spekuluje se o tom, že Ehangy by mohly být součástí dubajské snahy o zajištění podílu bezpilotních taxíků na celé taxi dopravě Dubaje ve výši alespoň 30 %. K tomuto účelu už Dubaj podepsala nákup celkem dvou stovek bezpilotních taxíků od firmy Tesla.
K tématu možnosti využití podobných létajících strojů se hezky vyjádřil vynálezce a vizionář Paul Sander Moller. Formuloval totiž tři velmi prosté, a přitom skutečně nejdůležitější zásady. Jinými slovy řekl, co všechno by měl takový létající stroj splňovat, aby mohl být doopravdy užitečný. V první řadě by mělo být jednoduché ho řídit a měl by to zvládnout každý, kdo má řidičský průkaz. Se strojem by mělo jít přistát i v noci na malém plácku za domem či na zahradě a nemělo by to vzbudit sousedy ani jim strhat prádlo ze sušáku. Snadného řízení, skladnosti a tichého provozu dohromady zatím žádný létající stroj nedosáhl. S Ehangem 184 by to ale možná mohlo vyjít.
Velkou výhodu má Ehang v tom, že by měl zvládnout létat bez pilota. Jeho propagátoři se pyšní, že člověk k jeho řízení nic nepotřebuje, stačí jen zadat cílový bod, kam se chce nechat dopravit. Nelze se však vyhnout poznámce, že člověk na let s takovým strojem přece jen něco potřebuje, a to pořádný kus odvahy. Uznejme, že nasednout do počítačem řízeného dronu, který vás bude přepravovat ve výšce 300 metrů nad zemí, bez možnosti jakýmkoliv způsobem zasáhnout do řízení, minimálně zpočátku nebude pro mnoho lidí snadné.
V Dubaji už si Ehang ale vlastnoručně otestovali a vypadá to, že v červenci celý projekt skutečně odstartuje. Představa města, kde vzduchem poletují sem a tam stovky dronů, je ale asi zatím trochu přehnaná. Nejdříve budou totiž drony létat jen v určitých trasách, a než se z nich stane běžná součást dopravy Dubaje, bude potřeba všechno pořádně otestovat. Naději na futuristickou dopravu v Dubaji ale zvyšuje i další výhoda Ehangu, a tou je jeho skladnost. Jeho ramena s vrtulemi se totiž dají po přistání složit, a stroj tak nezabere víc místa než průměrný osobní automobil. Cena, za jakou budou létací taxíky převážet pasažéry, zatím zůstává otázkou. Řešit ale finanční otázku zrovna u města, jako je Dubaj, podle všeho není na místě.
