„Druhá vlna, druhá vlna, jeden tip ti pomůže, když si sedneš na židli, covid na tebe nemůže,“ zpívá nejvtipnější český písničkář současnosti Jan Pokorný ve své nejnovější Pokáčově rychlovce. V songu naráží nejen na nařízení, že není lidu povoleno srocovat se ve větším množství, pokud stojí, avšak sezení například v hospodě či baru je povolené, ale i na celkovou „nesystémovost“ protikoronavirových opatření. Ta musejí udivit, popřípadě pobavit nejednoho občana, ale i samotný koronavirus.
Populární infekce dnes tak trochu připomíná známou showbyznysovou osobnost, která má za sebou silnou finanční skupinu a obrovské PR. Ty z ní dokázaly vyrobit zářivou hvězdu, ačkoli se zdá, že její ambice a plány jejích manažerů a sponzorů jaksi převyšují její schopnosti. Ale jak už to u vrtošivých hvězdiček bývá, občas zlobí a zkouší, co si ve své VIP pozici může dovolit a kam až s ní publikum půjde.
Není chřipka jako covid?
Desátého dubna nás česká média informovala o studii, která vyšla v odborném časopise The Lancet Child & Adolescent Health. Metastudie, tedy statistická kombinace výsledků dříve publikovaných studií, se zabývala analýzou údajů o přínosech uzavření škol a dalších opatřeních ve školách. A zkoumala, jaký má vliv zavírání škol na šíření epidemie nejen současného koronaviru, ale i předchozích (mediálních) epidemií SARS a MERS.
Studie zdůrazňuje, že údaje z epidemií chřipky, které vykazují výhody uzavření školy – a podle nichž se řada epidemiologů řídí – nelze použít na koronaviry. Odstávka učeben má totiž pouze malé účinky právě u infekcí s vysokým reprodukčním číslem, jako je covid-19, kde děti nejsou hlavním přenašečem infekce. Profesor Russell Viner, jeden z autorů výzkumu, uvedl: „Z předchozích studií víme, že uzavření škol má pravděpodobně největší dopad, pokud má virus nízkou přenositelnost a útočí zejména na děti. To je ale pravý opak covidu-19.“
Šéfka vědeckého týmu, profesorka z Univerzity v Sydney Kristine Macartneyová, jej doplnila: „Přenos viru mezi dětmi je výrazně nižší než u jiných respiračních nemocí, například chřipky.“ Studie vycházela ze situace v australském státě Nový Jižní Wales v období od ledna do dubna, kdy byly školy většinou otevřené. V zemi s osmi miliony obyvateli bylo ve sledovaném období zjištěno 33 případů nemoci covid-19 ve školách (16 u žáků základních a středních škol a 17 u učitelů a zaměstnanců škol. Ti nákazu přinesli do školy zvenčí a od nich se pak přímo ve škole celkově dále nakazilo jen 18 osob – 10 žáků a 8 učitelů.
Úplně jinak probíhala třeba chřipková epidemie v sezoně 1995/1996 u nás. Prudký zánět dýchacích cest, který se projevuje rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem vyčerpanosti, doprovází suchý a dráždivý kašel. V případě komplikací se u chřipky přidá zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět centrálního nervového systému nebo zánět srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, dochází obvykle k jejímu zhoršení.
Tento obrázek jsme viděli i před pětadvaceti lety. V průběhu chřipkové epidemie bylo postiženo akutním respiračním onemocněním zhruba 11 % obyvatel naší země, tedy přes 1 100 000 občanů. Během sedmi týdenní vlny bylo hlášeno více než 90 000 komplikací a podle některých zdrojů zemřelo s chřipkou více než 12 000 nemocných lidí. Celková úmrtnost tehdy vyskočila skoro o 6000 případů, což bylo z velké míry zapříčiněno právě akutními respiračními onemocněními. Infekce se pro lidi stala poslední kapkou, kterou jejich oslabený a chronický nemocný organismus již nevydržel. Přímo na chřipku zemřelo cca 110 lidí, což je zhruba o třetinu případů víc, než je průměr.
V té době byla situace tak dramatická, že byly 13. prosince plošně uzavřeny všechny školy v zemi. Hlavní hygienik Jiří Vytlačil tehdy vyhlásil takzvané chřipkové prázdniny, na které plynule navázaly prázdniny vánoční. Nemocnost byla tak vysoká, že by do školy stejně skoro nikdo nepřišel.
Zatímco u chřipky dosahuje hranice epidemie 1600 až 1800 nakažených lidí v populaci v přepočtu na 100 000 obyvatel, u koronaviru je současné číslo zhruba 317,67 nemocných. A to se do koronavirových statistik počítají i lidé, kteří mají pozitivní test, ale nejsou nemocní, na rozdíl od chřipkových epidemií. Tam se počítají pouze lidé, kteří jsou nemocní a vykazují typické příznaky tohoto respiračního onemocnění. Podle odborníků je ale koronavirus, pokud se ho podaří identifikovat a odlišit, mnohem nebezpečnější a záludnější…
Věděli jste, že chřipkové prázdniny byly v některých školách v tichosti vyhlášeny i letos? Nikoli plošně až v březnu, kdy se všechny školy zavřely kvůli koronaviru, ale již v lednu? Například v Základní škole T. G. Masaryka v Lysé nad Labem bylo nemocných v jeden den 36 procent, o den později již 39 procent dětí.
Ředitelka Základní a Mateřské školy ve Strážku na Žďársku zase hlásila, že u menších dětí chřipka vyřadila z provozu 50 až 60 procent dětí, v některých třídách to bylo dokonce 70 procent. Právě tak to vypadá, když virová nákaza hranice dosahuje či přesahuje hranice epidemie. A když se nemoc šíří především mezi dětmi. Jen o dva měsíce později, 11. března, kdy chřipková epidemie postupně odeznívala a školy se zase utěšeně začaly plnit, byly plošně uzavřeny všechny školy.
Tehdy ale celá show teprve začínala. Zatímco u chřipkové epidemie v roce 1995 trvaly školní prázdniny lehce přes měsíc, i s navazujícími vánočními, u koronavirové „mediální“ epidemie, která se rozrostla v pandemii (nebo v tomto případě spíše pandemie, která se rozrostla v epidemii?), se zavřely rovnou na půl roku a poprvé od dob Marie Terezie byla znovu zavedena de facto dobrovolná školní docházka. O tomto tématu se můžete dočíst více v zářijové Šifře, a to v tištěné i digitální verzi.
Školy zůstaly až na červnové de facto au pair služby, které nabízely místo učení žáků spíše hlídání rodičům, kteří nepřišli o práci ani neseděli doma na ošetřovném, zavřené až do září.
Zjistit, jak se šířil koronavirus ve školách, se mezitím pokusily úřady ve Švédsku a Finsku. Porovnání to bylo obzvláště zajímavé, neboť v první zemi se na rozdíl od druhé vůbec neuzavřely. Výsledky byly poněkud překvapivé. V obou zemích se koronavirem nakazilo stejné množství dětí – 0,05 procenta.
Věřte odborníkům!
Jenže to už se blížil konec prázdnin, kdy nastoupila po klidném létu druhá vlna koronaviru. A došlo opět na školy. Nejen na české, samozřejmě, neboť covid je nevyzpytatelný a po celém světě si řádí jako černá ruka a dělá, co se mu zrovna líbí.
Tak trochu holubník si ze školství dělají i jinde, třeba ve Velké Británii. Jeden z předních medicínských poradců britské vlády, profesor Graham Medley z Londýnské školy hygieny a tropické medicíny, například navrhl, aby byly britské školy v novém školním roce normálně otevřeny, ale současně aby byly opět zavřeny hospody a restaurace. Tím se podle něj vyváží šíření nemocí, které způsobí školáci, takže zdravotnický systém na ně bude schopen dobře reagovat. Restauratéři z toho šli do mdlob. Příště to může být zase obráceně, kdo ví.
Ještě před začátkem školního roku přispěchala se svou trochou do mlýna i odborná zpráva Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). Konstatuje, že v Evropě se jen velmi málo, méně než pět procent všech případů nákazy covidem-19, vyskytlo mezi lidmi do osmnácti let, tedy mezi žáky základních a středních škol. Jen výjimečně museli být kvůli tomu hospitalizováni.
Pak školní rok začal a s ním i úvahy o tom, zda se školy zavřou, nebo pouze „zarouškují“, nabyly na síle. Čerstvý ministr zdravotnictví, tehdy ještě vládní zmocněnec pro vědu a zdraví Roman Prymula, na začátku září v článku s titulkem Koronavirus je v Česku zatím pod kontrolou, musíme se ale obávat šíření viru ve školách hlásil: „Přenos prostřednictvím dětí je závažným rizikem.“ Na základě jakých dat? To zatím nevíme.
Jak ale v rozhovoru pro rádio Frekvence 1 vzkázal lidem prezident Miloš Zeman, během koronavirové krize téměř neviditelný, lidé by měli věřit odborníkům. Podotkl také, že do toho kecá skoro každý. Otázka ovšem je, kterým odborníkům věřit, protože u nás i ve světě se názory liší.
Lidi, kteří na konci minulého týdne vyrazili na demonstraci proti nošení roušek a přísným opatřením na pražském Palackého náměstí, by si pak podle pana prezidenta měli nechat změřit inteligenční kvocient. Že by v boji proti koronaviru pomáhalo vyšší IQ? Podle dosavadního průběhu pandemie to tak vždy úplně nevypadá…
Když se Romana Prymuly ptali před týdnem novináři v Partii na televizi Prima, jestli je ve hře uzavření škol, ministr zdravotnictví odpověděl: „Je to určitě alternativa, která je pravděpodobná, protože ve školách dochází k přenosu.“ Uvedl, že to to považuje za reálné především v Praze, která je jednou z nejrizikovějších oblastí. Později upřesnil, že uvažuje o zavření středních škol s výjimkou prvních ročníků a zavedení takzvané distanční výuky. Stejně tak na vysokých školách by měla být alespoň měsíc distanční výuka, než se uklidní nynější rychlé šíření epidemie.
Ministr školství Robert Plaga naopak přispěchal s odkazem na analýzu Centra pro modelování biologických a společenských procesů, která tvrdí, že uzavření středních škol a druhého stupně základních škol by vedlo pouze k malému poklesu reprodukčního čísla přenosu koronaviru ve společnosti. Jinými slovy, že je zbytečné. Z covidové nabídky si tak může vybrat úplně každý.
Navzdory některým dosavadním studiím a poznatkům, které byly zveřejněny a které o šíření koronaviru máme, si přisadil i Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ten podpořil plán Romana Prymuly informacemi o tom, že podíl přenosu covidu-19 v rodině a v práci mezi červencem a srpnem klesl, stejně jako v září, zato stoupl ve školství. „Školy byly uzavřené od 11. března, postupně začaly otevírat od dubna pro vysokoškoláky, v květnu se pak mohli přidat studenti posledních ročníků středních škol a na konci měsíce také děti z prvního stupně základních. Ve všech měsících epidemie tak bylo nakažených ve školství alespoň 5,8 procenta. V červnu po obnově výuky bylo nákaz souvisejících se školstvím devět procent, zářijová nekompletní data ukazují 13,6 procenta.“ Že by se v našem „zavřeném“ školství nakazilo doma víc lidí než ve švédském, které nepřerušilo provoz a kde se chodilo normálně do školy? To by znamenalo, že je koronavirus opravdu nákazou netušených rozměrů a schopností, kterou se skutečně nevyplatí podceňovat.
Aby toho nebylo málo, do toho všeho zmatku – asi aby nevyzpytatelnému koronaviru důrazně domluvil – navrhl ministr vnitra Jan Hamáček, že by bylo dobré v legislativě upravit „stav nebezpečí“. Ten by z velké části kopíroval a de facto nahrazoval nouzový stav, který byl zaveden na jaře.
Stav nebezpečí sice v zákoně už je, avšak nemůže ho vyhlašovat vláda, ale pouze hejtman v konkrétním kraji. Vláda by tak nemusela zavést nouzový stav na jaře, ale udělala by to tak, že by fakticky panoval i bez vyhlášení. Aby se to dalo provést, musel by se změnit ústavní zákon o bezpečnosti. „To nám mnohem lépe umožní reagovat na situaci, kdy ohrožení života, zdraví, majetku, životního prostředí nebo bezpečnosti nedosahuje značného rozsahu, a není tak nutné vyhlásit stav nouze,“ sdělil Jan Hamáček. Jeho návrh by umožňoval omezení právo na nedotknutelnost obydlí, vlastnické právo, svobodu pohybu, shromažďování i podnikání. Že by měl vliv i na svobodu pohybu koronaviru? Co prostě šíření koronaviru zakázat jako lidem svobodný pohyb?
To by bylo, abychom společně ten zákeřný virus neporazili. Pokáčem jsme začali, Pokáčem i skončíme. „Druhá vlna, druhá vlna, už je tady tra la la, druhá vlna, druhá vlna, ministra nám sebrala. (…) Druhá vlna, druhá vlna, snad nějakého najdem zas, ve Výměně manželek nebo v Tvoje tvář má známý hlas (…) Druhá vlna, druhá vlna, vyhrál to pan plukovník, roušky budem vodteď nosit i na záchod tak to dík.“
