V poslední době jsou zprávy ohledně SARS-CoV-2 snad ještě katastrofičtější než na jaře. Je opravdu koronavirus tak záludný a na pochopení složitý virus, jak tvrdí politici a někteří jejich odborníci?
Že mají politici a mnozí odborníci či „odborníci“ z celého světa tendenci přehánět a tropit si z lidí blázny či přinejmenším vyrábět z komárů velbloudy, tušíme již od loňského března.
Tehdy vyšel s kůží na trh a veřejnost německý internista, praktik, plicní lékař, stipendista v oboru epidemiologie na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru a také bývalý dlouholetý poslanec Bundestagu za sociální demokraty Wolf-gang Wodarg, který navíc vedl zdravotnický výbor Rady Evropy. Tedy pořádně velká šajba a skutečně těžká váha jak co do odbornosti, tak zkušeností s tím, jak funguje „nadnárodní“ systém řízení tohoto světa.
Doktoru Wodargovi je již třiasedmdesát let a jako penzista se nemusí bát, že přijde o místo, funkci a prebendy. Proto si zřejmě mohl dovolit ten úžasný luxus nemít od strachu hnědý krk a vyjádřit svůj lidský i odborný názor.
Zkušený lékař nejprve nabídl své články a poznatky o šíření koronaviru do nejvýznamnějších německých médií Frankfurter Allgemeine Zeitung či Süddeutsche Zeitung, aby zmírnil rostoucí paniku. Byl ale důrazně odmítnut s tím, že publikování takových informací by bylo „nevhodné“. Tehdy možná ještě ani netušil, že právě vyvolání paniky bylo jedním z hlavních cílů celé „operace covid-19“. O tom, jak moc bylo šíření těchto informací „nevhodné“, se tak na vlastní kůži přesvědčil poté, co je zveřejnil v několika videích na portálu YouTube.
Jeho slova u mnoha lidí ochotných používat hlavu sice paniku zmírnila, u architektů, spolutvůrců, účastníků či pouhých pěšáků „pandemie koronaviru“ ji ale naopak vyvolala. Covid se teprve rozjížděl a populace ještě nebyla tak zfanatizována, takže mohli podobní kverulanti jako doktor Wodarg napáchat docela dosti „škod“. Jednoduchá, avšak o to silnější, snadno doložitelná a ověřitelná pravda v éteru politiky, jejich zpřízněné „experty“, farmaceuty a další blátošlapy včetně korporátních a veřejnoprávních „novinářů“ natolik nepotěšila, že považovali za důležité vyvinout značné úsilí k znevěrohodnění těchto informací. A z doktora Wodarga se snažili za pomoci politických neziskovek „na kontrolu faktů“, placených z veřejných prostředků, udělat dezinformátora, lháře či šílence.
Tedy to, co dělají stejné skupiny lidem s „nepovolenými“ názory u nás a po celém světě již notnou řádku let. I když se fakta vždy někudy dostanou ven, mocní tohoto světa proti nim bojují nikoli proto, aby je umlčeli, ale aby se jim zbytečně moc nerozšířilo „nerozhodnuté“ publikum. Ti, kdo si dají jedna a jedna dohromady, už svůj názor nezmění a bylo by zbytečné plýtvat energií na jejich „převýchovu“.
Vzhledem k tomu, že je takových jedinců v každé zemi výrazná menšina, mnohem efektivnější je působit výchovně na tábor většinový. Pokud si tedy někdo stěžuje, že nežijeme ve svobodné společnosti, není to tak úplně pravda.
Díky internetu je totiž informací o fungování tohoto světa dostupných mnohem víc než kdykoli v minulosti. To, že není lehké se v nich vyznat, je věc druhá. Však taky nikdo neříká, že je život na této planetě snadný.
Pravda není skryta a zakázána, máme ji přímo před očima. Stačí se dobře dívat. Podstatné je, že má každý možnost – a svobodu – dozvědět se vše důležité a podle toho se zařídit. Za to, čemu uvěří a jak si informace poskládá, ale nese plnou zodpovědnost… A právě v tom je naše doba skvělá.
Korporátní média, prodloužená ruka mocných tohoto světa, sice Wolfganga Wodarga zostudila, ze svých řad jej dokonce vyobcovala nadnárodní neziskovka Transparency International, která podporuje vše kromě transparentnosti, ale zároveň mu tím udělala masivní reklamu, takže se mohlo jeho zásadní sdělení – podložené mimochodem tvrdými fakty – dostat k daleko většímu množství lidí.
Protože měl doktor Wodarg již jednu deset let starou osobní zkušenost s jinou podobnou „pandemií“, pochopil jako jeden z prvních, o co se jedná. „Já jsem v těchto věcech bohužel již vyškolen, s ptačí a prasečí chřipkou to totiž bylo úplně stejné jako s koronavirem. Prasečí chřipka byla ta nejmírnější chřipková vlna, kterou jsme kdy měli. Rešeršoval jsem tehdy, jak to celé vzniklo. Naštěstí jsem byl přímo u toho, byl jsem předsedou zdravotního výboru v Radě Evropy, a mohl jsem tak téma vynést na světlo. Vyvolal jsem k tomu slyšení a zřídil vyšetřovací výbor, kde se WHO musela zpovídat, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Ptali jsme se, proč vyhlásila pandemii, když o žádnou pandemii nešlo,“ zavzpomínal v březnu Wolfgang Wodarg, jenž díky někdejšímu vyšetřování zjistil zcela šokující věci.
„Vyšlo najevo, že děsivé množství profesorů v grémiu mělo obrovský střet zájmů a změnili kritéria pro definici pandemie. V minulosti byla totiž pandemie vyhlášena jen v případech, kdy docházelo k šíření velmi nebezpečných nemocí, na které lidi umírají ve velkém. Jenže potom na nátlak farmaceutických firem změnili definici pandemie tak, že k jejímu vyhlášení stačí, aby viry cestovaly po celém světě. To ale viry dělají po celou dobu, každý rok.“ Jenže poprvé se kvůli jednomu obyčejnému viru chřipkového typu uzavřela celá zeměkoule a lidem se zakázalo pracovat, cestovat i vycházet z domu.
V uplynulých měsících Šifra přinášela různé názory především českých odborníků či „odborníků“, ale doktor Wodarg byl první člověk „od fochu“, který upozornil jak na pochybnosti kolem „pandemie“ prasečí chřipky, tak té dnešní koronavirové. A protože jako bonus odkryl zákulisní mechanismy a farmaceuticko-lobbisticko-politické zájmy v pozadí, čímž mu vděčíme za rychlejší zorientování se v problematice, a protože se jeho slova již několikrát bezezbytku potvrdila, podívejme se schválně i na jeho širší odborný pohled na šíření koronaviru ve světě.
Hledání viru
Tohle například doktor Wodarg napsal již na konci loňského března. „V současné době nezaznamenáváme ani tak výskyt onemocnění koronaviru, jako spíše aktivitu odborníků, kteří jej hledají. Všechny instituce, které nás nyní opět vyzývají k opatrnosti, nás už několikrát nechaly na holičkách a selhaly. Jsou příliš často institucionálně korumpovány druhotnými zájmy z hospodářské sféry a politiky. Kdo nechce následovat lehkovážné, paniku vyvolávající zprávy, ale chce zodpovědně posoudit riziko šíření infekce, musí používat solidní epidemiologickou metodologii. Nejprve je ale třeba vycházet z toho, co je normální a běžné, než bude možné mluvit o něčem zvláštním. (…) Koronavirům totiž dosud téměř nikdo nevěnoval pozornost. Například ve zprávách Institutu Roberta Kocha (RKI – německý spolkový ústav pro kontrolu a prevenci nemocí se sídlem v Berlíně) se vyskytují pouze okrajově. Třeba to, že se SARS v roce 2002 objevil v Číně a některé přenosy z dromedárů na člověka (MERS) byly pozorovány v Arábii. O pravidelně se opakující přítomnosti koronavirů u psů, koček a prasat, nebo dokonce u lidí rovněž v Německu tam nestojí nic. Dětské nemocnice ale většinou velmi dobře vědí, že ne zrovna zanedbatelná část často obtížně probíhajících virových pneumonií je také u nás pravidelně způsobovaná koronavirem,“ vysvětloval s tím, že u každé „chřipkové vlny“ je vždy 7–15 % akutních respiračních onemocnění (ARE) způsobeno právě koronaviry.
Samotný nález koronaviru (ale ani rhinoviru či jiných asi patnácti virů, které respirační onemocnění způsobují) však nemá absolutně žádný klinický význam, protože „je to jen jeden z několika názvů pro akutní respirační onemocnění, kterým je u nás každou zimu 20 až 40 % všech lidí dočasně vyřazeno z běžného života“. Nikdy, až do loňského roku, se mezi druhy virů, které respirační onemocnění způsobují, nedělal rozdíl, všechny „spadly“ do jednoho pytle a zjednodušeně se jim říkalo prostě chřipka. „Podle jedné kvalitní studie ze Skotska byly nejběžnějšími patogeny způsobujícími akutní onemocnění dýchacích cest: 1) rhinoviry, 2) viry chřipky A, 3) viry chřipky B, 4) RS viry a 5) koronaviry. Toto pořadí se rok od roku poněkud mění. I u virů, které soutěží o buňky naší sliznice, zřejmě existuje měnící se kvórum, podobně, jako to známe u mikroorganismů v našem střevě či u stran v parlamentu,“ vysvětluje lékař „politiku“ kolem koronaviru.
Ten se ale prostě loni bez jakéhokoli medicínského důvodu z široké rodiny virů způsobujících akutní respirační onemocnění vyňal a dal se mu marketingově efektní název SARS-CoV-2. Moment, tenhle koronavirus je prý ale nový, namítne třeba pravidelný divák „zpravodajství“ České televize. Ano, tak jako každý rok…
Protože kdyby viry neměnily svou podobu, lidé by si proti nim vytvořili trvalou obranyschopnost, a tím pádem by viry nepřežily možná ani do další sezony. „Pokud tedy v současné době údajně existuje rostoucí počet ,prokázaných‘ koronavirových infekcí v Číně nebo Itálii, může někdo říci, jak často v předchozích zimních obdobích byla vůbec prováděna taková vyšetření, s kým, z jakého důvodu a s jakými výsledky? Pokud někdo řekne, že se něco zvyšuje, musí to přece vztahovat na něco, co bylo pozorováno dříve,“ ptal se doktor Wodarg za všechny, kteří upřednostňují realitu před propagandou.
Německý expert po celou „pandemii“ taktéž zveřejňuje na svém webu odpovědi na nejpalčivější otázky kolem podivné mediální infekce, které uprostřed toho všeho informačního zmatku ukazují, že věci nemusejí být vždy tak složité, jak se zdá a jak se politici a média snaží, aby vypadaly. Není zkrátka nad dobře informovaného „dezinformátora“.
Zde je patnáct z nich. Kurzíva označuje moje poznámky aktualizované a přizpůsobené české situaci či doplňující komentáře.
1. Jde o zabijácký virus? A je nebezpečný pro všechny?
SARS-CoV-2 je srovnatelný s chřipkovým virem, často zůstává bez příznaků nebo způsobuje většinou mírné onemocnění podobné chřipce. Ale již pojmenování SARS (syndrom akutního respiračního selhání) vyvolává v lidech úzkost.
2. Jsou viry SARS „nové“?
Ne. Wuchanský virus byl také pouze další dočasnou mutací v dlouho známé rodině virů koronavirové chřipky. Je známo, že velmi podobné viry se šířily již v roce 2019 nebo ještě dříve. Když vypukla „pandemie“, v populaci již existovala částečná nebo křížová imunita proti mnoha koronavirům včetně SARS-CoV-2.
3. Chová se virus v různých zemích odlišně?
Ne. Viry se rozšířily po celém světě, ale odchylky od počtu nakažených a úmrtí lze vysvětlit místními rozdíly. Různé škody na různých místech různými způsoby způsobují například špatné zdravotní systémy, choroboplodné zárodky, rozhodnutí pod vlivem paniky, chyby v léčení, experimenty s léčbou, zbytečné připojování pacientů na plicní ventilaci, odlišné způsoby počítání případů a falšování statistik, vysoké finanční pobídky…
Šifra: Nemocnice totiž za léčbu pacientů s covidem-19 dostávají násobně víc peněz od pojišťoven.
4. Je nemoc závažná a hojně rozšířená?
Ne. Většina lidí nemá žádné projevy nemoci nebo se u nich projeví jen mírné příznaky chřipky. Děti a dospívající jsou postiženi velmi zřídka. Pitvy hamburského soudního lékaře u více než 100 starých lidí, kteří zemřeli s pozitivním „koronovým“ testem, odhalily nejméně jednu další závažnou příčinu smrti. Další zveřejněná čísla jsou většinou založena na netransparentních domněnkách a předpokladech, aniž by byly vyloučeny jiné příčiny.
Šifra: Když někdo umře stářím či na rakovinu, nebo mu spadne na hlavu cihla, ale personál nemocnice mu – například z finančních důvodů – najde covid, jde o oběť covidu.
5. Jsou ohroženi zdraví lidé?
Ne. Tělo je chráněno křížovou imunitou, protilátkami nebo na buněčné úrovni svou imunitní pamětí. Stejně jako u jakékoli chřipky jsou ohroženi staří multimorbidní lidé se špatným imunitním systémem a jinak vážně nemocní občané.
Šifra: A právě tito lidé by měli omezit sociální kontakty, mají-li strach, a dbát zvýšené opatrnosti, nikoli ostatní.
6. Umírá se na covid-19?
Ne přímo, ale může se stát příslovečnou poslední kapkou. Ve většině případů, pokud je test na virus pozitivní, je příčinou smrti nějaké závažné základní onemocnění typu rakoviny či celkově mizerný zdravotní stav sestávající z vícero vážnějších onemocnění. Průměrný věk mrtvých je kolem 80 let. Velká většina lidí neumírá kvůli viru, ale za jeho přítomnosti.
Šifra: Pokud tedy můžeme věřit údajům o testovaných…
Virus není v žádném případě tak nebezpečný, jak se původně tvrdilo. Například americké CDC (Centers for Disease Control and Prevention) v srpnu přiznalo, že „pouze“ 6 % ze 170 000 úmrtí uváděných na koronavirus, která byla do léta započítána, zemřelo kvůli covidu-19.
Šifra: Zbytku byl sice virus nalezen nebo se u nich projevil příznaky virového onemocnění, ale primárně zemřeli na jinou, vážnější nemoc. Ostatně nedávno to potvrdil i český ministr zdravotnictví Jan Blatný. Pokud bychom aplikovali číslo z americké CDC k nám, kde je najednou pomalu každý mrtvý v médiích obětí covidu, ze 14 000 případů by to dělalo 840 mrtvých kvůli covidu-19 v celé republice. Je to sice smutné, jako u každého jiného úmrtí, ale aby se kvůli tomu zastavil svět?
7. Je to pandemie?
Ne. Vezmeme-li jako základ dřívější kritéria WHO s nejzávažnější progresí onemocnění, extrémní úmrtností, a tedy mimořádným přetížením zdravotní péče. Již v květnu 2009, předtím, než byla neškodná prasečí chřipka prohlášena za pandemii, byla definice pandemie omezena na kritéria nadregionálního šíření a nových patogenů, což však lze vždy očekávat při každé roční vlně chřipky.
Šifra: Každý rok to naštěstí není třeba, ale letos se to kvůli restartu globální ekonomiky a kšeftu tisíciletí pro politiky, farmaceutické firmy a další „byznysmeny“ zřejmě prostě hodilo.
8. Jde o „epidemii celostátního rozsahu“?
Ne. Ani počet nemocí, ani obsazenost nemocnic, ani úmrtnost v Německu to v žádném okamžiku k definici epidemie „nedotáhly“. Všechna opatření jsou založena na výsledcích testů PCR, které zaprvé nejsou relevantní, a za druhé je nelze zdůvodnit žádným medicínským argumentem. Bez testů by si nikdo ničeho zvláštního nevšiml.
Šifra: Ani v Německu, ani u nás. Zatímco ročně onemocní chřipkou v Česku 10 až 15 procent populace, cože je milion až milion a půl lidí, aniž by se u nich chřipka hledala, koronavirus byl zjištěn u 875 000 lidí, z nichž byla většina úplně zdravých nebo lehce postonávala. Pokud by se uváděl počet nemocných, nikoli pozitivně testovaných, zjistili bychom, že jsme nic nezjistili a o žádném covidu by nikdo ani nevěděl. Ani vystrašená veřejnost, ani „přetížené“ nemocnice. Takže jestliže máme 875 000 pozitivně testovaných za celou dobu, a aktuálně je to 149 847 pozitivních, tedy 1500 na 100 000 obyvatel a jen zlomek z nich byl nemocný, u chřipky je hranice epidemie také 1500, ale nikoli testovaných, nýbrž skutečně nemocných.
9. Prokazují PCR testy přítomnost viru?
Ne. Test detekuje pouze fragmenty viru a neříká nic o infekci, nákaze nebo nemoci. Nerozezná „nový“ čínský koronavirus od jiných koronavirů, a tak přináší pozitivní výsledky i u starších virů, které jsou stále v oběhu, a u jejich „potomků“.
10. Má smysl bránit šíření viru za každou cenu?
Ne. Měli by být chráněni pouze skutečně ohrožení, většinou staří nebo vážně nemocní lidé, pokud o to stojí. Je to jako u každé silnější vlny chřipky: nemůžete zabránit šíření viru, ale můžete chránit ohrožené osoby. Dlouhá léta jsme to zvládali dělat ohleduplně a fungovalo to.
11. Jsou užitečné roušky?
Ne, a to alespoň ze čtyř důvodů: a) Viry jsou menší než póry roušek či respirátorů a nejsou jimi nikterak zadržovány; b) Opětovné dýchání CO2 způsobuje špatný výkon a bolesti hlavy. Takzvaná hyperkapnie se vyskytuje například v situacích, kdy je v okolí dotyčného zvýšená koncentrace oxidu uhličitého ve vdechovaném vzduchu. Není-li řešena, přechází do překyselení organismu s narušením vnitřního prostředí. Při zhoršování stavu se objevují bolesti hlavy, bušení srdce, únava a změny krevního tlaku, člověk je ohrožen vznikem poruch srdečního rytmu. Hyperkapnie dráždí dechové centrum v mozku ke zrychlení dechové frekvence; c) Vlhkost je při dlouhodobém nošení roušek živnou půdou pro bakterie, viry a houbové plísně; d) Časté nasazování a sundávání roušek vede k šíření virů. Nemluvě o psychologických, sociálních a ekonomických důsledcích.
Šifra: Takže místo aby roušky virům zabraňovaly, přispívají naopak k jejich šíření. To vám ale řekne každý rozumný a nezaprodaný doktor či vědec.
12. Má „sociální distance“ (vzdálenost 1,5 metru od ostatních lidí) smysl?
Ne. Při krátkodobém kontaktu trvajícím několik minut je nepravděpodobný přenos neovlivněným nosičem viru. Bez kontaminace kašlem, kýcháním a pliváním nehrozí téměř žádné nebezpečí. Infikovaní lidé s příznaky by se měli vyhnout kontaktu zejména s rizikovými skupinami a větším množstvím lidí, například v autobusech, vlacích a čekárnách, a zůstat doma.
13. Mají smysl opatření u dětí?
Ne, děti a dospívající (a jejich nejbližší) jsou zřídkakdy postiženi příznaky nemoci a neustále se seznamují s novými viry bez vážnějších problémů. Ohrožený pedagogický personál by měl být chráněn pouze v několika odůvodněných případech. Předepisování roušek dětem dělá mnohem více škody než užitku.
Šifra: Proč jsou tedy pořád zavřené školy? Kvůli covidu to asi nebude. Kapitalismus vzdělané lidi přece nepotřebuje, falešná pandemie budiž jasným důkazem. Kdyby nebyla většina lidí finančně a mediálně negramotná, nikdy by vládám nic takového neprošlo. Budoucí generace ale budou ještě hloupější, a tudíž poslušnější.
14. Pomohly lockdowny ke snížení počtu úmrtí?
Ne. Naopak, ze statistických křivek vyplývá, že po zavedení lockdownů míra úmrtnosti v mnoha zemích vzrostla. To lze vysvětlit pouze vedlejšími účinky těchto opatření, mezi něž patří: odkládání operací, prevence a plánované léčby, vyhýbání se návštěvám lékaře a hospitalizaci, osamělost a zanedbávání těch, kteří potřebují péči, nárůst duševních chorob, sebevražd a podobně.
Šifra: A taky kreativními statistikami, aby se lid ještě víc vyděsil, seděl doma a neremcal?
15. Je oprávněné a ospravedlnitelné prodlužovat omezující opatření?
Ne. Rozšíření testování nepovede k ukončení krize. Naopak, právě to tuto umělou krizi způsobuje a prodlužuje. Pokud by se netestovalo, žili bychom normálně a beze strachu.
Šifra: Protože rýmu a chřipku máme každý rok a je to úplně normální. Zatímco ale jarní karantény měly smysl, protože jinak by byl restart globální ekonomiky proveditelný pouze pomocí staré dobré války, a kdyby proveden nebyl, přehřátá ekonomika by se brzy složila jako domek z karet a vše by bylo ještě horší, protahování opatření ze strany politiků už je zbytečné a neomluvitelné. Restart už proveden byl, i když se bude projevovat postupně, a pokud by se restrikce neprotahovaly, náraz spousty lidí na ekonomické dno by nebyl tak bolestivý. Teď všichni politici sice řeší koronavirus a dbají o zdraví národa (a své kšefty), bude ale někdo z nich tak svědomitě řešit novou pandemii chudoby?
Tento článek stejně jako mnoho dalších zajímavých textů vychází v novém čísle Šifry. Objednat si ji můžete v digitální i tištěné podobě, stejně jako předplatné.
