Emoce pomalu opadají a po koronavirovém mejdanu, kde negativní emoce strachu a také nenávisti (vůči těm, kteří strach neměli) tekly proudem, přichází ta nejméně oblíbená část každé velké akce – vystřízlivění a pořádný bolehlav. A tak na místo kladení si otázek, jakou barvu roušky zvolit, aby ladila k outfitu, a jak udělat co nejvíc věcí na zahradě a kolem domu, když se nemusí chodit do práce, se účastníci mejdanu vracejí do reality a ptají se: 1) Kdo uhradí účet, když hostitel, tedy vláda, která nás na tenhle adrenalinový večírek pozvala, platit nehodlá, i když to slibovala? A 2) Co s námi bude, až nás kvůli mejdanu vyhodí z práce a nebudeme mít nejenom na zaplacení škod, které jsme napáchali, když jsme v koronarauši všechno zničili a rozmlátili? A z čeho budeme žít dál
Někteří již kocovinu mají, především živnostníci a menší firmy, na jiné bolehlav a bolebřich čeká až po prodlouženém prvomájovém víkendu, kdy pomalu začne návrat do reality. Úplná detoxikace se všemi projevy, které k ní patří, ale bude poměrně bolestivá a dlouhá. Nejlépe na tom samozřejmě budou ti, kteří příliš nepili, žili zdravě, dobře hospodařili a nezadlužovali se; pro ně nastanou naopak po úklidu koronavirového „svinčíku“ dobré časy. Ale přiznejme si to na rovinu, takových šťastlivců nebude mnoho. Většina totiž naskočila na iluzi levných peněz a úžasně výhodných hypoték, které teď budou muset tvrdě splácet, ale v úplně jiných ekonomických podmínkách, než „když ptáčky lapali a pěkně jim zpívali“.
Mezitím, než tato poopicová fáze vypukne naplno, se ale můžeme zastavit u těch, kteří se po celou dobu tvářili, že jsou na naší straně, ale mezitím nám do jídla a pití sypali bílý prášek – abychom tancovali tak, jak pořadatelé této opičárny pískali. To se jim sice povedlo a spousta lidí pořád nechápe, z čeho je teď tak bolí hlava; stále rychleji ale přibývá těch, kterým dochází, proč najednou nevidí to, co viděli předtím, a naopak vidí to, co v omámení neviděli.
Řeč je o samozřejmě o médiích, na jejichž roli v koronavirové krizi se můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. Především korporátní a státní média selhala na celé čáře a vytvořila z poměrně banálního viru, jakých jsou kolem nás během chřipkových období desítky, smrtícího strašáka. Ten lidi vyděsil tak, že se nechali dobrovolně zavřít doma a připravit téměř o všechny peníze, díky kterým teď bude moci proběhnout restart přehřáté světové ekonomiky, aniž by u toho padl jeden jediný výstřel. Obvykle se stejné věc řeší válečným konfliktem, takže koronavirovou pandemii nepandemii můžeme považovat jednoznačně za menší zlo. Více v dubnovém Čísle Šifry s názvem Virus, který změní svět.
K ozbrojenému řešení situace jsme sice v uplynulých letech, kdy řinčely světové mocnosti zbraněmi a schylovalo se k nejhoršímu, měli po čertech blízko, nakonec se ale našlo mnohem elegantnější řešení v podobě jednoho malého neviditelného nepřítele jménem koronavirus.
Dobrá práce
Z pohledu pořadatelů mejdanu, na kterém vydělali díky tomu, že lidi zběsile utráceli jako před koncem světa (za mouky, špagety, dezinfekce, zahradnické potřeby či dluhopisy…), neskutečné miliardy, ovšem odvedla média svoji práci fantasticky.
V našem prostředí je asi nejokatější příklad České televize, která do lidí pálila koronabludy s takovou intenzitou, že kdyby na nich byl jenom zlomek pravdy, musela by už vymřít minimálně polovina země. A ejhle, ono nic – v nemocnici leží kolem tří set lidí.
Zatímco při chřipce a jiných virózách se omezují až při počtu 1860 nakažených na 100 tisíc obyvatel návštěvy v nemocnicích, u koronaviru, kterým se nakazilo celkem 774 lidí, ale na milion obyvatel, se zavřela celá republika. Někteří lékaři a ředitelé nemocnic, kteří museli blokovat celá oddělení a rezervovat je pro pacienty s Covid-19, kteří neexistovali, už tu blamáž nevydrželi a řekli, že lidé s koronavirem mají stejné příznaky jako pacienti s chřipkou, ale kvůli tyjátru okolo se nemůžou léčit jiní nemocní lidé.
Nejdále zašel bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a senátor za ČSSD Jan Žaloudík, který to vypálil, jak se říká, na plná ústa. Na jednání Senátu 16. dubna prohlásil: „Máme naprosto přesná data o naprosto nepřesných definicích. ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) a pan profesor Dušek hned v prvních dnech nastavili software, kde je naprosto jasné, kolik máme lůžek a nemocných na ARO. Nám je v zásadě jedno, kdo pochrlává, kdo se doma přes čaj propije ke zdraví. Nám jde o ty, a to jsou desítky, případně nějaká stovka, kteří projdou špitálem, aby nám je nezahltili. To se neděje. Rezerva je tam v současné době obrovská. Jak na ventilátorech, tak v tom ostatním. (…) Kdo někdy vypisoval úmrtní oznámení, tak ví, že je tam základní příčina onemocnění, bezprostřední příčina, komorbidity… Většina našich starších pacientů, seniorů, k nimž já se blížím a taky tak jednou umřu, končí na nějakou formu zápalu plic – nemusí to být virová, ale kterákoli jiná pneumonie.“
A vzápětí se senátor ostře pustil do České televize, která národ uvrhla do uměly vyvolané paniky, i když se ve skutečnosti nic nedělo, neděje a ani dít nebude: „Česká televize se samozřejmě zbláznila. Dělá čtyřiadvacetihodinový speciál na koronavirus!“ prohlásil zostra. „Já vám navrhnu tento speciál: V ČR ročně umírá 30 000 pacientů na nádor ročně. Jsme pyšní na těch 60 000, které vyléčíme, ale 80 lidí denně zemře, to je každých dvacet minut jeden. Představte si ráno zprávy v šest hodin, kde oznámí: Vážení spoluobčané, už nám umřelo od půlnoci 18 občanů, v 6.20 čekáme, že zemře další, teď nám hlásí, že umřel pan Novák ve Vysokém Mýtě. V 8 hodin to bude o dalších šest víc. Dovedete si to představit?“ Pokud by se někdo z nějakého důvodu rozhodl takovým to způsobem přistupovat k jakékoli nemoci, paniku by udělal i z obyčejné rýmy. Podobně jako v tomto případě.
K profesoru Žaloudíkovi se přidali i další známí lékaři, například Lukáš Pollert z kardiochirurgie a jednotky intenzivní péče z motolské nemocnice: „Ten průběh je úplně stejný u chřipky jako u Covidu. (…) Takže Covid-19 nám teď nijak nevybočuje z normálu,“ uvedl zkušený lékař s tím, že všechna média trošku „přestřelila“.
Trošku víc… Ve stejném duchu hovořil i ředitel motoslké nemocnice Miloslav Ludvík. Ten v rozhovoru pro Český rozhlas prohlásil, že čísla o počtu nemocných SARS-CoV-2, který stejně jako jeho brněnský kolega a další lékaři přirovnává k chřipce, jsou nepřesná. Jinými slovy, manipuluje se s nimi tak, že se jako oběti koronaviru počítají lidé, kteří zemřeli na něco úplně jiného, jen u toho měli ještě virózu. Když zemře těžce nemocný pětadevadesátiletý muž, který se během umírání nakazil ještě koronavirem, těžko může být korektní házet jej do statistik jako „oběť koronaviru“. Přesně to se ale po celém světě děje, a jen díky hysterickému pojetí médií, která od rána do večera vyvolávají paniku, mohla tato „pandemie“ vzniknout.
V souvislosti s tím diplomaticky, ale přesně a důrazně poukázal ředitel Ludvík na fakt, že právě neúměrné zaměřování na jednu celkem banální nemoc, kolem které se soustředí veškerá pozornost, vede k tomu, že umírají lidé s jinými nemocemi, kterým se kvůli koronaviru nedostane potřebné péče. Ve Fakultní nemocnici Motol se v plné sezoně „odoperuje“ kolem 150 lidí denně, nyní zhruba 20 až 30… Nejznámější obětí koronaviru v Čechách se tak stal zpěvák skupiny Spirituál Kvintet Dušan Vančura. Ten kvůli koronaviru nešel k zubaři a zabil jej zánět ze zubu, který se rozšířil do celého těla…
Nejnověji popsala celý koronavirový podfuk i přední česká specialistka na léčbu plicních onemocnění Martina Vašáková z Thomayerovy nemocnice, která považuje humbuk kolem nového koronaviru za nebezpečnější než virus samotný – na pomyslné stupnici od 1 do 10 by viru co do nebezpečnosti dala dvojku nebo trojku. „Šokovala mě ta rozsáhlá opatření. Od samého začátku opakuji, že máme kolem sebe a v sobě víc virů, třeba metapneumovirus, který dokáže ,parádně‘ zabíjet, a přesto si ho nikdo nevšímá. Takže jsem nečekala, že nový virus vyvolá tak ohromnou reakci celosvětového strachu, izolací, uzavřených hranic, politických kroků, jež někdy zacházejí až za hranice nutných opatření,“ prohlásila v rozhovoru pro časopis Reflex.
O tom, proč všechna média (kromě nezávislé Šifry :-) od začátku hrála koronavirovou hru s politiky a pravdivě informovat začala až poté, kdy byl účel „Akce Covid-19“, tedy shození ekonomiky, bezbolestně proveden, si můžete přečíst velký článek v květnovém čísle Šifry, která vyjde ve středu 6. května.
Skvěle tentokrát pořadatelům koronavirového mejdanu posloužila i takzvaná média alternativní. Většinou jde o weby dělané na koleni či blogy nadšenců (či fanatiků), kteří se snaží otvírat důležitá témata, jež média hlavního proudu z politických či obchodních důvodů ignorují. Takže se tam člověk může občas dozvědět něco zajímavého, ale kvalita bývá naprosto příšerná, od zacházení s jazykem po podávání informací a míchání zajímavých faktů či postřehů s totálními bludy a dezinformacemi. Zajímavé bylo pozorovat „alternativu“ právě v koronavirové krizi. Až na výjimky se totiž ukázalo, že v jejich přístupu k tématu prakticky nebyl oproti hlavnímu proudu rozdíl – jediné, v čem se u informování o koronaviru lišila, bylo to, že se snažila bublinu ještě víc přifouknout a lidi vyděsit fantasmagorickými tvrzeními, že je virus ve skutečnosti mnohem nebezpečnější, než tvrdí Česká televize. Kdyby to tak opravdu bylo, už bychom byli všichni mrtví.
Namísto toho jsme se pomalu, ale jistě stali svědky pokusů vrátit zemi do normálu. A to tím, že se vláda snaží z koronaviru elegantně vycouvat. Samozřejmě nemůže říct, že to je celé od začátku blamáž. Ale nakažených krásně ubývá (co na tom, že je to proto, že se dělá méně testů; když bylo naopak potřeba, aby nemocní přibývali, dělalo se testů víc), a tak vše směřuje k jedinému cíli – ukončit opatření v květnu tak, aby to vypadalo, že vláda svými opatřeními zachránila republiku od pohromy. Když to ale střízlivě vezmeme kolem a kolem, kromě zemí, kde se z nějakého důvodu koronavirová čísla hodně přifukovala, jako je Španělsko a Itálie (o důvodech, proč zrovna tam, si můžete přečíst velký článek v květnovém čísle Šifry, která vyjde 6. května), vůbec nehrálo roli, zda byla opatření drastická, nebo nebyla žádná. Rozdíl byl totiž jen v tom, do jaké míry se mezi oběti koronaviru účelově řadili i lidé, kteří zemřeli na něco úplně jiného, a jak moc se testovalo.
Rovnice byla jasná – testujeme, nemocných je hodně, netestujeme, je jich málo.
Část lidí tomuto vládnímu postupu bude zřejmě i nadále tleskat. Ale jen do doby, než začne další fáze pandemie – pandemie ekonomická. Až propukne vlna krachů, propouštění a nesplácení hypoték, na nějaký koronavirus už si nikdo ani nevzpomene. O něj tady ale taky koneckonců nikdy nešlo.
