„Existuje stav, mnichové, v němž není ani země, ani voda, ani oheň, ani vzduch. Ani sféra nekonečného prostoru, ani sféra nekonečného vědomí, ani sféra ničeho, sféra, kde není ,ani vědomí, ani nevědomí‘. Ani tento svět, ani onen svět, ani oba dohromady, ani Měsíc a Slunce. Tam není ani rození, ani umírání. Není tam žádného trvání, ani padání, ani zvedání se. Není to nic nehybného, ani nic pohyblivého…“
Tak hovoří prastarý Pálijský kánon, součást jednoho z nejstarších buddhistických textů, jež se údajně předávaly ústní tradicí přímo od Buddhových učedníků. V době před vznikem „moderních“ náboženství existovaly myšlenkové proudy, snažící se odpovědět na základní lidské otázky, jako je vznik vesmíru či existence posmrtného života. Je až fascinující, nakolik se například zmíněný kánon i další učení dávných věků shodují s poznatky posledních let, především pak s těmi z oblasti moderní vědy zvané parapsychologie.
Ve třech našich předchozích parapsychologických textech (které jsou volně dostupné na www.casopis-sifra.cz) jsme řešili, jaké nefyzikální formy energie existují a jakým způsobem se projevují. Přirozeně vyvstává mnoho otázek – pokud se na takovou nefyzikální energii, kterou parapsychologové označují jako PSI, nevztahují některé, nebo dokonce žádné fyzikální zákony, jak může vůbec fungovat v rámci fyzikální reality? Platí pro ni snad jiné zákonitosti? A jak je možné, aby ji člověk vytvářel nebo ovládal pomocí hmotného těla? Na většinu těchto otázek si s použitím poznatků parapsychologů dokážeme odpovědět, ovšem jen velice opatrně. Chystáme se totiž popisovat končiny, kam nedohlédneme okem a které si nemůžeme osahat ani je žádným způsobem změřit. Berme proto naše závěry s patřičnou rezervou.
Položme si nyní pár důležitých otázek: Existuje jiná, potažmo vyšší realita, v níž se jevy spjaté s nefyzikální energií PSI odehrávají? Je tato existenční rovina zcela oddělená, nebo provázaná s tou materiální? Souvisí s posmrtným životem? A pokud odpovíme kladně, jak funguje a máme vůbec možnost ji zkoumat?
Ve stylu podobného vnímání „vyššího“ světa nekvetla filozofie pouze v Indii a blízkém okolí. Například gnosticismus (gnóze = poznání) vznikal už v 1. tisíciletí př. n. l. a významnou roli hrál v hlavách myslitelů východní římské říše. V nejznámějších knihách o parapsychologii se o gnosticích často dočtete, neboť jejich texty, mnohé z nich odkryté poměrně nedávno, se do značné míry shodují s tvrzeními parapsychologů posledního století. S tím rozdílem, že antičtí myslitelé prezentují nápady v podobenstvích, zatímco moderní výzkumník se snaží o přesný, racionální výklad. Jádro však zůstává až podezřele stejné. Opírá se o spojení témat, jež od sebe nelze oddělit – lidské duše a astrálního světa.
Astrální cestovatelé navštívili místa, kde nikdy fyzicky nebyli, a dokázali popsat skutečnosti, o nichž se nemohli běžnými smysly dozvědět. Jak je to možné?
Jelikož není možné nefyzikální realitu či entitu, ať už se jedná o duši nebo celou existenční rovinu, poznávat běžnými smysly, zůstává nám jen několik málo možností. V současné době je nejefektivnější metodou takového „kontroverzního“ výzkumu pozorování jevů, jako je mimosmyslové vnímání neboli ESP. V případě ESP (extra sensory perception) se totiž jedná o unikátní průsečík hmoty (mozek) a astrálna (mimosmyslové vnímání). Když tedy porozumíme fungování mimosmyslového vnímání i příbuzných fenoménů, nahlédneme zároveň i za oponu toho, čemu říkáme existence.
Zatímco pro majoritu vědců astrální sféra de facto neexistuje, jednotlivá náboženství naopak deklarují, že o jejím fungování vědí vše. Samotný fakt, že se v mnohém shodují a většinu z nich skutečně provázejí všemožné transcendentální rituály a transy v podobě mše, meditace či tance, jež jsou pro aktivaci ESP i psychokineze neboli schopnosti ovlivňovat objekty na fyzické úrovni pomocí myšlenek velmi příznivé, nasvědčuje minimálně pravdivosti oblíbené fráze „na každém šprochu pravdy trochu“.
Kdopak to zvoní?
Lidé, kteří dokážou tzv. „astrálně cestovat“, tuto fascinující dovednost považují za důkaz astrální sféry vesmíru, někdy dokonce za nepřímý důkaz existence duše i posmrtného přežití. Astrální cestování spočívá na jednoduchém principu – člověk je fyzicky přítomen na jednom místě, ale jeho vědomí může cestovat takřka kamkoliv.
Někdy lidé upadají do tohoto stavu řízeně, jindy samovolně a také bylo zdokumentováno velké množství případů, kdy tento prožitek vyvolala vážná nehoda, kóma či narkóza. Mluvíme o scéně, kdy se pacient v bezvědomí vznáší nad svým bezvládným tělem, shlíží na doktory snažící se jej zachránit nebo na své bližní, jak sedí u nemocničního lůžka a čekají na zázrak. „Astrální tělo“ pacienta se snaží přítomné kontaktovat, ale marně – nikdo nic neslyší ani nevidí. Jelikož se svědectví o podobných zážitcích dodnes opakují, přirozeně vznikla teorie, že duch pacienta opustil tělo, neboť se na pováženou přiblížil fyzické smrti.
Časopis společnosti pro psychický výzkum zveřejnil například zkušenost jistého pana Rose, který se rozhodl vyslat astrální projekci (neboli promítnout sám sebe pomocí myšlenek, laicky řečeno svůj přízrak) k domu své přítelkyně a zazvonit na zvonek. V té době spala, stejně jako její dcera, ovšem obě vzbudila silná nevolnost. Zajímavé je, že se ve stejné chvíli objevila jejich komorná s tím, že zaslechla zvonění.
Mnohem záhadnější byl experiment H. M. Wassermanna, o němž referuje skladatel, filozof a průkopník parapsychologie Emil Mattiesen ve svém díle Osobní přežití smrti I. Wassermann zkoušel telepaticky vnuknout různé obrazy spícím přátelům. U jednoho z nich šlo o výjev ženy, která zemřela před pěti lety. Avšak určený pokusný kamarád v dobu testování nespal a namísto toho s někým rozprávěl dlouho do noci. Obraz se mu tedy neobjevil ve snu, zato se stalo něco ještě zajímavějšího. On i druhý muž zahlédli, jak se otevřely dveře do místnosti a zmíněná dávno mrtvá žena vstoupila dovnitř. Viděli ji tak zřetelně, že oba dokázali dotyčnou identifikovat i popsat šaty, jež měla při návštěvě na sobě. Poté, co oba překvapené muže pozdravila tichým gestem, obrátila se a šla pryč.
Ač je přirozené v těchto příbězích nacházet naději v nesmrtelnost svého nejvnitřnějšího já, parapsychologové na téma pohlížejí poněkud střízlivěji. Nabízí se totiž i jiné vysvětlení, k němuž se vážou další okolnosti. S vědeckým přístupem není možné tvrdit, že zážitky „mimo tělo“ dokazují cokoli, natož další existenční rovinu. K tak velkým tvrzením potřebujeme mnohem více než pouhý prožitek. Jak už víme, sny, představy, ale i opravdové ESP provází lidská fantazie upravená osobním přesvědčením a minulou zkušeností. Nelze tedy vyloučit (v případě astrálního cestování po nehodě) působení poškozeného, zmateného či otřeseného mozku, který bývá často „posilněn“ nedostatkem kyslíku či určitými látkami.
Je například dokázané, že lidské tělo během umírání produkuje DMT (dimetyl triptamin), což usnadňuje odchod a může způsobovat i fantastické halucinace. Parapsycholog namísto zbloudilé duše vidí ESP člověka, jemuž nezbyl žádný jiný smysl momentálně použitelný (nehoda) či své mimosmyslové vnímání úmyslně aktivoval. Faktické informace mozek po přijetí zpracoval takovým způsobem, jaký je percipientu blízký, navíc hrají zásadní roli okolnosti jako zmíněný otřes mozku, nebo naopak mystická atmosféra, kterou si doma astrální cestovatel sám navodí.
Obyčejné fantastické bludy lze vysvětlit všelijak, my ale přitvrdíme – prokazatelně se udály i případy, kdy astrálně cestující jedinci navštívili místo, kde nikdy fyzicky nebyli, nebo dokázali popsat aktuální skutečnosti, o nichž se nemohli běžnými smysly dovědět. Jeden takový zdokumentoval švédský parapsycholog John Björkhem. Dívku pomocí hypnózy poslal na astrální výlet do domu jejích rodičů. Pokusná osoba byla nejen schopna popsat, co dělali, dokonce se na daném místě objevila. Chvilku poté jí volali vyděšení rodiče, kteří zahlédli v kuchyni její zjevení.
Netřeba se hned uchylovat k tvrzení, že duch musel vyskočit z těla, aby měl astrální poutník správné informace. Ani takováto situace stále nedokazuje pravost astrálního světa a už vůbec ne duše, potvrzuje spíše „pouze“ existenci mimosmyslového vnímání.
V běžné představě se tělo utlumí a duše (neboli jakási prazákladní nehmotná entita tvořící podstatu člověka) v tu chvíli opouští tělo, čímž jej zanechává živé, ale nehybné a jaksi „hibernované“. Parapsycholog by ve vysvětlení postupoval jinak. Astrální výpravu zpravidla žene intenzivní myšlenka, ať už se jedná o nutkavou touhu spatřit své blízké, pokud se člověk stal obětí nehody, strach nebo třeba zvídavost. Jak už víme, právě to je výchozím předpokladem pro aktivaci a úspěšný průběh ESP. Namísto duše tedy člověk využije své mimosmyslové vnímání, jež přijatou informaci zprostředkuje fantaskním, jemu známým způsobem. Představte si ESP v tomto případě jako sondu, vyslanou prozkoumat neznámou planetu. Dohlédneme na ni pouhým okem? Samozřejmě že ne, proto vyšleme sondu, jež se na místo dopraví, posbírá informace a pak se s nimi vrátí. My je pouze zanalyzujeme. Takovým způsobem zřejmě funguje astrální cestování. Přirovnáním k sondě nejsme vůbec daleko od pravdy, naopak.
Tak pravil Zarathuštra
Stanfordská univerzita při zvláštním projektu, jehož se údajně přímo či nepřímo účastnila CIA, vyslala 27. dubna 1973 muže jménem Ingo Swann rovnou na Jupiter. Ten prý požádal o 30 minut ticha. Během té doby popisoval povrch Jupiteru, atmosferické podmínky a podobně… A také prstence, o jejichž existenci vědecká komunita oficiálně nevěděla až do roku 1979, kdy planetu míjela sonda Voyager 1. Je dost dobře možné, že se v té době Swannův přízrak objevoval v okolí Jupiteru, stejně tak ve výše zmíněném příkladu s přízrakem ženy mohlo jít o projekci Wassermannových mimosmyslových schopností, jež měly za úkol ukázat jeho příteli obraz dané ženy. Když se nad tím zamyslíme a vypustíme drama celé situace, ESP svůj úkol splnilo.
Pokud překonáme předsudky a omezení vlastní mysli a připustíme astrální cestování jako reálné, ať už se jedná o znuděnou duši na cestách nebo poslušnou ESP sondu, vyvstane důležitá otázka: Jak daná entita cestuje? Parapsychologové tvrdí, že se jedná o nefyzikální jev, který se tudíž nepřenáší ani vzduchem, ani žádným klasickým vlněním. Skrývá se odpověď na tuto otázku právě v astrální rovině? Už nejstarší známí řečtí filozofové, třeba Thales, experimentovali s představou hmotné a nehmotné reality. Doba kolem 7. století př. n. l. byla oblíbenou destinací velkých myslitelů, kteří se vzhledem k vyšší úrovni vědomí tehdejšího lidstva rodili jako závod. Na východě se objevil Zarathuštra, zakladatel perského náboženství, v Indii pak Buddha, o kousek dále Konfucius a další a další.
Lidstvo si vzpomnělo, že svět není jen o pěstování obilí k nakrmení vojáků, aby dobývali více místa pro pěstování obilí. Rozvíjelo krásná i pozoruhodná učení o duši, o vyšším světě. Velcí prorokové s oblibou propadali do hlubokých transů a přicházeli s „pravdami“, jež sice na základě jednotlivých kultur znějí úplně jinak, ale ve výsledku říkají víceméně totéž. Těžko lze všechny tyto historické velikány, bystrosti jejichž ducha se dodnes málokdo vyrovnal, označit za podvodníky či šílence, kteří si povídali s hořícím křovím nebo neměli na práci nic lepšího než sedět pod fíkovníkem, i když by to pro skeptiky bylo samozřejmě pohodlnější. Daleko pravděpodobnější je varianta, že šlo o jedince s výjimečně rozvinutým ESP, kteří na něco kápli. Všimněte si nápadných analogií jednotlivých učení, obzvláště těch, která vypovídají o vyšším světě a jeho absolutnosti, zdánlivé nedosažitelnosti i nekonečnosti.
Není to má vina
Mimosmyslové vnímání vykazuje podobné vlastnosti. Není omezeno ani prostorem, ani časem. Vyplývá to z jeho chování – slouží ke zjišťování informací o skutečnostech, jež se odehrávají dnes, zítra nebo před sto lety, a to klidně ve vedlejší místnosti, u Putina v garáži nebo třeba na Marsu. Už to alarmujícím způsobem indikuje přítomnost ESP ve zcela jiném prostředí, neboť něco podobného by byrokratický svět fyzikálního vesmíru nedovolil.
Mnozí považují astrálno jednoduše za čtvrtý nebo třeba pátý rozměr, jaksi nadřízený tomu našemu. A nejspíš nejsou daleko od pravdy. Na základě chování ESP lze dál zpozorovat, že ona astrální sféra spojuje v nulovém čase jakýkoli hmotný bod ve vesmíru, takže parapsychické jevy v zásadě necestují, nýbrž disponují okamžitým přístupem prakticky kamkoliv. Jako by prostupovala vše hmotné, které nestojí „vedle“ nehmotného, ale je jeho složkou. Dokazují to případy, kdy se ESP projevilo na několika místech najednou či informovalo o něčem, co se dělo ve stejný moment mimo dosah běžných smyslů.
Nizozemský parapsycholog Wilhelm Heinrich Carl Tenhaeff v díle Spontane paragnosie, Tijdschrift voor Parapsychologie líčí příběh lodního strojníka, který zničehonic zahlédl tvář své ženy říkající „není to má vina“. Vzápětí zaznamenal i obličej neznámého muže. Když se se zážitkem svěřil manželce, přiznala se, že v době vize měla s oním neznámým mužem, jehož popis přesně odpovídal, poměr. Tento případ se z hlediska parapsychologie neliší od přízraku mrtvé ženy, astrální návštěvy v kuchyni rodičů ani výletu na Jupiter.
Všechny parapsychické fenomény od jasnovidectví (ESP), telekineze (PK) či telepatie (ESP) přes proutkařsví (ESP) a léčitelství (někdy PK) až po zapalování věcí na dálku (PK) se zdají být jen různými variacemi jediné nefyzikální energie, o níž nic nevíme, snad kromě toho, že ji máme k dispozici. Ač skeptiky hořce zklameme, energii PSI není možné změřit pravítkem ani zjistit její teplotu – jednoduše proto, že nic neměří, neváží, nevydává teplo a vlastně sama o sobě nedělá nic fyzikálního, jen JE. Přesto může fyzikální skutečnosti do velké míry ovlivňovat – a to je jedna z věcí, již zatím neumíme uspokojivě vysvětlit.
Nacházíme se tak v bodě, v jakém se nacházela fyzika v době Isaaca Newtona, kdy lidem přišlo nepředstavitelné, aby cokoliv působilo na dálku, a měli tendence si představovat, že předměty musí hýbat nějaké entita přímo, akorát ji nevidíme. Stejně tak PSI stále čeká na nadšené badatele, aby její podstatu vysvětlili a naplno ovládli. Je to ale vůbec možné? Hmotnou bakterii prozkoumáme hmotným mikroskopem a hmotné kafe ohřejeme zvýšením teploty zcela fyzikálním způsobem. Klíč k poznávání astrálního světa, mimosmyslových schopností i „hnací silou“, která je umožňuje, zřejmě tkví v pomůckách, které patří stejně tak do astrálu jako mikroskop do laboratoře. Mluvíme samozřejmě o mimosmyslovém vnímání samotném, jediné schopnosti, jež prolíná oba světy.
Představme si ty nekonečné možnosti, jaké skýtá pravé poznání astrálního světa. Samotný fakt, že nějaká bytost může disponovat unikátním průsečíkem mezi hmotnou existenční rovinou i touto vyšší, jen ukazuje, jakou moc doopravdy můžeme mít. Stačí si uvědomit, čeho všeho je schopný člověk s rozvinutým mimosmyslovým vnímáním i psychokinezí. To, co začne otáčením papírku na špičce jehly a hádáním jednoduchých geometrických tvarů, může skončit poznávacím výletem na Jupiter s potenciálem přinést stejně tak pravdivé informace jako lidská posádka či sonda, ovšem naprosto bezpečně, levně a beze ztrát. Otázka zní: Dokážeme se zbavit nádechu tajemna a šarlatánství, abychom odhalili svůj skutečný potenciál?
Tento text vyšel v Šifře číslo 4/2015. Zakoupit si můžete jak tištěnou, tak elektronickou verzi časopisu.
