Co je mantrou všech úspěšných investorů? Levně koupit a draze prodat. Jako v tom vtipu, kdy se vnouček ptá svého dědy, barona Rothschilda, jak se mu podařilo nashromáždit takové bohatství. Ten se zamyslí a odpoví: „To je jednoduché, chlapče, byl jsem hodný na lidi. Když kupovali, tak jsem jim to prodal, a když prodávali, tak jsem od nich kupoval.“ Největším majstrštykem v tomto ohledu, nebojme se říct jedním z nejlepších kšeftů všech dob, který bez nadsázky ovlivnil celý svět, byl, s trochou nadsázky, nákup celé Anglie.
Když dle legendy utrpěl Napoleon Bonaparte nečekanou porážku v bitvě u Waterloo, Rothschildův kurýr, jichž měla bankéřská dynastie po celém kontinentě hustou síť, dorazil do Londýna o den dřív než oficiální vládní posel. Nathan Rothschild toho využil předstíraje, že Napoleon zvítězil, a když cena akcií pod dojmem porážky Angličanů klesla na dno, státní dluhopisy zase nakoupil.
Pro takové úspěchy jsou důležité nejlépe interní informace. Pokud je máte, nebo trhy dokonce řídíte, jde to samozřejmě o dost lépe, než když vývoj cen pouze odhadujete podle různých kritérií. I proto drtivá většina lidí dělá přesný opak – když jsou ceny nahoře, skupují, a když začínají padat, všeho se v obavách z ještě vyšších ztrát zbavují.
Stádní efekt funguje spolehlivě. Hele, táto, všichni prodávají, něco se děje, musíme to udělat taky, dokud je čas. Nebo: Ty hypotéky pořád rostou, musíme to stihnout, dokud to nezdraží ještě víc, honem honem. Cítíme se tak prostě líp, když děláme to co ostatní, připomíná znalec zákulisí světové politiky a autor knihy o vykutáleném systému centrálního bankovnictví Nestvůra z Jekkyl Island. (Tou nestvůrou se myslí americký Federální rezervní systém, instituce, která se tváří jako americká centrální banka, ve skutečnosti je však soukromým bankovním kartelem.) „Pokud se zdá, že všichni investují do určitého produktu, ať už to jsou vzácné kovy, reality, akcie nebo kryptoměny, cítíme potřebu se přidat.“ Pokud tolik lidí nakupuje, musí to být přece dobrá investice, nebo ne? A obráceně, pokud všichni prodávají, přece bychom byli blázni, kdybychom zrovna nakupovali.
Problém ale je, že v době, kdy už si o investici povídají všichni a stává se masovou záležitostí, mnohdy už je nafouklá bublina a hrozí, že se ceny brzy zřítí. Jen zasvěcenci, kteří celý ten cirkus řídí, vědí, kdy to praskne, na rozdíl od běžných investorů. Naproti tomu když jsou ceny u dna a nakoupíte levně, je předpoklad, že cena zase začne růst a výhledově se vaše investice zhodnotí. Jenže jak se v tom vyznat?
Podobné otázky si poslední dobou musejí klást například fanoušci kryptoměn. Trh s těmito moderními platidly a investičními příležitostmi během posledního týdne prodělal 60 miliard dolarů, přičemž klesal jak Bitcoin, tak Ethereum, Litecoin, Ether nebo Ripple, tedy ty nejznámější z nich. Od loňského prosince, kdy tento klesající trend začal, ztratily digitální měny 700 000 000 000 dolarů. Nejznámější bitcoin se dostal na třináctiměsíční minimum – nyní stojí „jen“ 4237 dolarů. Za poslední týden ubylo z kont investorů do Bitcoinu dohromady na 27 miliard dolarů, tedy více než šest set miliard korun. Nejznámější virtuální měna od poloviny listopadu ztratila už čtvrtinu své hodnoty a její cena padla během včerejška na třináctiměsíční minimum.
Podle logiky, kterou jsem nastínil výše, je dobré nakupovat, když ceny klesají. Jenže zde narážíme na další problém: Jak máme vědět, zda ještě někdy tento trh, kterému stejně skoro nikdo nerozumí, poroste, nebo je to blbost a byl těžce nadhodnocen, případně nemá žádnou budoucnost? Je to jako ruská ruleta. Obzvlášť když je to tak složitá oblast, že se v ní skoro nikdo nevyzná. Až na lidi, kteří těmito trhy manipulují a vydělávají právě na neznalosti ostatních. Pokud vás tato problematika zajímá více, psal jsem o tom v článku Bitcoin, nebo shitcoin?, který vyšel v Šifře číslo 7/2018, kterou si jako ukázkové číslo zdarma můžete přečíst zde. Jo Baron Rothschild, ten by určitě věděl.
