Proč musíme mít vždycky něco extra?
Pokaždé s nějakým zpožděním, ale stále spolehlivěji vyvěrají na povrch informace, o kterých se bavíme v Šifře, již i oficiálními „kanály“. Jen je trochu mrzuté, že místo aby se ta doba mezi okamžikem, kdy je „rozšifrujeme“ a vyzdvihneme na světlo, zkracovala, tak se přičiněním jednotlivých ekonomických hráčů – tedy výrobců a obchodníků, spotřebitelů, vlády a České národní banky – kvůli slabé ochotě problémy řešit, případně se postavit realitě čelem, nezdravě protahuje. To sice může z krátkodobého hlediska vyhovovat některým zájmovým skupinám, ale z pohledu střednědobého či dlouhodobého to poškozuje celé hospodářství, a tak budou dopady na tuzemskou ekonomiku a na občany o to tvrdší.
Co je v současné době možná vůbec největším problémem české ekonomiky, vidíme každý den v obchodech – nesmyslně vysoké ceny zboží či služeb ve chvíli, kdy neexistují racionální důvody pro jejich růst, ale naopak již dávno mohl a měl být trend právě opačný. Ano, celé je to úplně NAOPAK! Když máte jít doprava, ale půjdete doleva, nic tím nevyřešíte. Pouze si výrazně zajdete, protože dříve nebo později se budete muset stejně otočit; jen vás o to víc budou bolet nohy.
Proč je ale kompletně všechno vzhůru nohama, a to nejen v ekonomice, nýbrž i v celém současném dění, kde válka je mír, demokracie a svoboda zavání cenzurou a totalitními manýrami, zvyšování ziskových marží se nazývá inflací a lidé, kteří nad tím pouze zdvihají obočí, vyjadřují nesouhlas nebo nadávají jako špačci (to podle toho, jakou mají náturu), se nazývají dezoláti nebo švábové? Zatímco ti, kteří z této nevábné situace těží, hledají příčiny v covidu či na Ukrajině (tedy tam, kde vůbec nejsou) nebo jsou jen zpracováni mediální masáží, si říkají demokraté?
Toť důležitá otázka, která si zaslouží minimálně pokus o nějaký serióznější rozbor a odpověď. Stejně jako ta, proč se ceny tak nebezpečně vymykají z intencí zdravého rozumu a co za utržením mnohých cen z řetězu přesně vězí. Či proč jsme, podobně jako jsme byli „best in covid“, i „best in ceny“…
V první řadě můžeme rovnou zapomenout na mýtus, že vyšší ceny zboží či služeb v české ekonomice, než by bylo zdrávo, nějak bezprostředněji souvisí se situací na Ukrajině a z ní pramenícími potížemi s energiemi, případně s dřívější etapou covidistického šílení. Již jen z toho důvodu, že ceny energií po počátečním šoku, kdy Evropská unie oznámila svůj plán přestat odebírat levné energie z Ruska a kdy poskočily výrazně vzhůru, začaly zase postupně klesat. Protože, logicky, není možné, aby ceny energií, které měly být příčinou rostoucích cen zboží, klesaly, ale ceny zboží stále rostly – a to ani kdyby výrobci a obchodníci stokrát tvrdili opak.
Nebo, ještě jinak, ceny zboží vzrostly mnohem výrazněji, než by odpovídalo jakémukoli dočasnému zvýšení nákladů. Náklady na energie navíc rostly i firmám v zahraničí, ale téměř nikdo (pokud vůbec někdo) v Evropě nezvýšil ceny tak razantně jako výrobci či obchodníci v České republice. Výsledkem je mimo jiné paradox, že Češi s menší kupní silou a nižšími mzdami a platy jezdí nakupovat do sousedních zemí, aby ušetřili. V Německu a Rakousku pak mohou dostat za nižší či srovnatelnou částku kvalitnější zboží a v Polsku zase výrazně ušetří.
V příhraničních polských obchodech je díky nakupujícím Čechům tak narváno, že se tam zákazníci téměř nevejdou. Náchodský deník informoval na začátku března své čtenáře o tom, že pokud se chystají na nákup do Polska, hlavně ať tak nečiní v sobotu. To totiž bývají například obchody v městečku Kudowa-Zdrój tak plné, že se s košíkem lidé sotva protáhnou uličkami. Před chladicími vitrínami s mléčnými výrobky, které jsou výrazně levnější, je často celý obchod zablokován tak, že je téměř nemožné protlačit se davem. Vždyť takové dvousetgramové máslo vyjde v přepočtu na dvacetikorunu (což je 25 korun na čtvrtku másla ve srovnání s více než dvojnásobkem u nás), a k zahození není ani o třetinu levnější mléko! A co třeba pšeničný chléb za 15, kuřecí čtvrtky za 60 či kilo vepřové plece za 85, ve slevě pak rovněž za 60 korun? Náchodský deník nedoporučuje ani všední dny dopoledne, kdy je v místních obchodech zásluhou českých zákazníků rovněž zvýšený provoz; a jako ideální čas shledává čtvrtek po poledni. Takže když tam teď všichni vyrazíme ve čtvrtek v poledne, fronty budou celý týden…
To, že mají nižší ceny potravin či drogistického zboží Poláci, kde je průměrná mzda o 26 procent nižší než u nás, je celkem pochopitelné, neboť i kupní síla tamějších lidí je o něco nižší. Ovšem jak vysvětlit skutečnost, že překonáváme v cenách Němce a Rakušany, kde jsou mzdy a platy téměř trojnásobné? Pokud by byla pravda, že rostou české ceny kvůli zvyšujícím se nákladům, náklady výrobců by přece musely být v Mnichově či Vídni kvůli násobně vyšším mzdám výrazně vyšší, stejně jako tím pádem konečné spotřebitelské ceny. Co z toho tedy vyplývá? Že je příčiny rostoucích cen třeba hledat výhradně v domácích nákupních a obchodních zvyklostech.
Jen výš
V Šifře č. 12/2022 jsme to již nakousli – částečně růst cen způsobilo chování spotřebitelů, kteří se po všech těch covidistických lockdownech rozhodli vyhodit si z kopýtka a vynahradit si čas, kdy byly zavřené obchody a oni nemohli nakupovat, na což nebyli vůbec zvyklí. Jenže většinu lidí vůbec nenapadlo, že covidem to celé nekončí, ale teprve začíná, a že už nikdy nic nebude jako dřív. Lidé nevnímali ani podivnost celé pandemie, ani si nekladli otázky, proč se rozpoutaly tak neskutečné manévry kolem. A pustili se do nákupů s ještě větší vervou než před covidem.
Ovšem když do toho ze dne na den přišla Ukrajina a zmíněné trable s energiemi, dynamiku otočili i výrobci a obchodníci a rozhodli se situace využít nejen k tomu, aby si započetli zvýšené náklady na elektřinu či plyn, ale začali si divoce zvyšovat své obchodní marže. Neboli rozdíly mezi cenou, za kterou prodávají, a cenou, za kterou zboží vyrobili či nakoupili. A to výrazně více, než o kolik se jim zvýšily náklady. Pokud by byly do prodejní ceny započteny pouze vyšší náklady na energie, ceny by se zvýšily o jednotky procent, ale nikoli o pětinu, čtvrtinu a podobně. Anebo, což je na tom všem nejvtipnější, nemusely by se zvyšovat VŮBEC. Neříkám, že třeba v Německu či v Rakousku, ale v České republice určitě.
Moment, moment… Snažím se tím snad říct, že i tak razantní růst cen energií, jaký jsme zažili v loňském roce, by se mohl obejít bez zvýšení cen a toho, čemu se u nás říká inflace? Přesně tak!
Nejen o téhle „záhadě“ se více dočtete v nové Šifře č. 3/2023, která právě vychází. Dozvíte se mimo jiné i o tom, jak to nyní máme v Evropě s energiemi, co se stalo, dělo a děje okolo plynovodů Nord Stream, proč končí éra Spojených států amerických v roli světového hegemona, jak by mohlo vypadat nové mocenské uspořádání, a proč připomínají Evropané bílé koně ve hře, která není tak úplně jejich. Objednat si Šifru můžete v tištěné i digitální formě, stejně jako předplatné.
