Analýza (1. část): Jak NATO válčí v Sýrii aneb Kdo, kde, s kým, proč a jak

Říká se, že v politice a v zahraničních vztazích neexistují náhody. Necelých 72 hodin poté, co Turecko na konci listopadu sestřelilo ruský bojový letoun v syrském leteckém prostoru, se dala do pohybu opatření k posílení úlohy Evropy v Sýrii.

 

Kromě toho, že tento nesmyslný akt zmrazil rusko-turecké vztahy, přičemž ruský prezident spílal Turkům, že je vražda ruských lidí přijde draho, začalo docházet k pohybům i na geopolitickém kolbišti.

Netrvalo dlouho, a Německo se připojilo k účastníkům „protislamistického“ tažení a prozradilo svůj záměr nasadit do boje proti ISIS pozemní jednotky. Vláda Angely Merkelové oznámila plán poslat do severního Iráku 100 speciálních jednotek Bundeswehru na podporu kurdských sil Peshmerga.

Pozadu nezůstává ani Británie, protože i Davidu Cameronovi se podařilo jeho zemi dostat do války v Sýrii.

Nelze se tudíž nezeptat: Je toto ve skutečnosti součástí akce NATO nebo na příkaz NATO? Kéž by to bylo tak jednoduché…

Děje se zde totiž mnohem více, než se na pohled zdá. S Německem, které nyní vstupuje do bitvy, to přináší celkově nejméně PĚT hlavních členských států NATO, které jsou buď aktivně zapojení do boje, anebo jsou připraveni do tohoto bojového divadla vstoupit. Nejdůležitějším bodem je zde fakt, že každá z těchto zemí v konfliktu viditelně porušuje mezinárodní právo. Nemá ani podporu Rady bezpečnosti OSN, ani pozvání od legální a mezinárodně uznávané (včetně od OSN) vlády v Damašku. Navíc žádný z těchto subjektů nejedná v souladu s Článkem 5 smlouvy NATO, jinými slovy – žádná z nich nebyla napadena jiným mezinárodně uznávaným subjektem národního státu (ačkoliv je kuriózní, proč vlády Západu trvaly při odkazování na brutální skupinu IS jako na „stát“, samozřejmě pokud ho jako takový uznávají, dává to poněkud jakousi barvu práva v Článku 5.)

Pro všechny záměry a účely je NATO již zapojeno. Zde je všech PĚT hlavních členů NATO, z nichž všichni jsou aktivní v Sýrii a okolo ní v rámci vysoce pochybných mandátů.

Kdo je tedy kdo a kde v syrském konfliktu stojí?

 Francie

V návaznosti na útoky v pátek 13. listopadu v Paříži a stále bez jakýchkoliv skutečných důkazů předložených veřejnosti, že je sám ISIS zodpovědný za pařížské útoky – Francie téměř okamžitě nasadila své vojsko údajně zasáhnout ISIS v „pevnosti“ údajného Islámského státu Raqqa v Sýrii. Shodou okolností dokonce i mainstreamové zprávy zpochybňovaly, co vlastně bylo cílem francouzských náletů (všechny údaje o terčích dodaly USA) a některé prohlašovaly, že tento krok Francie byl jen jakousi show, protože se nedalo potvrdit, že by někteří z militantů ISIS byli zabiti. Všimněte si, že již předtím byla zachycena zpráva, oznamující přemístění francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle do Sýrie dne 5. listopadu – tedy celý týden před útoky v Paříži. A samozřejmě v médiích o tom nebyla ani zmínka.

Kromě toho, že to dalo oprávnění vládně zvednout úroveň domácího policejního státu, ještě důležitější je, pařížské útoky poskytly Francii okamžitý důvod pro „oficiální“ vstup do války v Sýrii.

USA

Když byla na veřejnosti v červnu roku 2014 oficiálně zahájena americko-britským komplexem vládních médií kampaň o krizi s chalífátem Islámského státu (předtím tu byly od západních politiků a médii jen nepatrné zmínky, pokud vůbec nějaké), o této označené teroristické organizaci, trvalo poměrně dlouhou dobu, než USA oznámily svou velkou „AntiISIS koalici“. Snad proto, že ISIS potřeboval více času se zorganizovat a vypustit série šokujících internetových videí, kterými nás západní média odkrmila — a která byla většinou prokázána jako falešná s digitálními padělky. (Jedním z nejpovedenějších kousků byla třeba trapná fraška s džihádistou Johnem, která nesla se vším všudy americký rukopis – pozn. Šifry)

Ohledně krize s ISIS od začátku něco nebylo v pořádku, pokud jde především o americká média, která byla tak uchvácena senzačními propagandistickými videi, že se nikdo neodvážil zpochybnit nedostatek autenticity toho, co bylo nakonec odhaleno jako videopředvedení falešné popravy (CIA již dříve připustila zinscenování takovýchto videí), nebo příběh samotného ISIS. Bylo podivné, že západní média zacházela se vším, co přicházelo od ISIS v HD rozlišení, jako s posvátným a bezúhonným. To až do té doby, než pozemní síly Íránu a Hizballáhu vstoupily do boje proti ISIS – nakonec americký prezident Barack Obama konečně rozhodl, že je čas se do toho pustit, a zahájil v srpnu roku 2014 v severním Iráku nálety. Během několika dalších měsíců začaly USA sestavovat svou „AntiISIS koalici, „ačkoliv bylo těžké spatřit v ‚koalici‘ někoho jiného než USA.

Two soldiers pointed their weapons at muslim warrior forcing him to lie down
Vzdej se, my jsme NATO. Foto One Dollar Photoclub

Je třeba poznamenat, že hned první den amerických náletů uvnitř Sýrie (23. 9.2014 ) bylo jasné, že USA vlastně bombardovaly řadu prázdných budov v Raqqa (ve skutečnosti jaksi ISIS dostal několik týdnů dopředu varování.) Na velký tlak to tedy není dobrý start. A v tomto bodě se naše podezření potvrdila, že totiž USA neměly žádný úmysl skutečně vykořenit ISIS a že Washington tajně doufal, že ISIS a další teroristické pozemní brigády by mohly dělat to, co jejich předchůdce pozemních sil,  Svobodná syrská armáda, nezvládl – což znamená svrhnout vládu v Damašku, kterou Washington a jeho spojenci nazývají (stejně jako v Iráku 2003) jako „Asadův režim“.

Velká Británie

Není žádným překvapením, že britská konzervativní vláda netrpělivě na své sousto v syrské válce čekala. V srpnu roku 2013 téměř získala mandát, ale ztratila ho v parlamentních volbách. Někteří konzervativní ministři z toho měli záchvaty vzteku. Jak se ukazuje, záminka pro veškerý nátlak k válce – zbraně hromadného ničení či chemické zbraně (sarin) nasazené údajně syrskými vládními silami – se ukázala jako útok pod falešnou vlajkou a americko-britský pokus obvinit z toho syrského presidenta Bašára Asada byl mediálním výmyslem (stejně jako v Iráku v roce 2003). Chemický útok byl totiž zahájen „umírněnými rebely“ pod vedením US koalice za účelem obvinění vlády v Sýrii a spuštění západní intervence. Ten plán byl kompletním fiaskem, tak špatný, že o měsíc později, v září 2013, zapříčinil ústup USA od svého válečného hlasování.

Zdá se, že pařížské útoky přidaly Davidu Cameronovi vítr do jeho válečných plachet, a také vyšlo najevo, že francouzská vláda lobbovala za to, aby se Britské královské letectvo zapojilo do skrumáže, přičemž Londýn prohlašoval, že „brzy bude činné bok po boku svých francouzských protějšků „a provádět vojenské akce v Sýrii. Za účelem pomoci Francii s novou fázi války poskytl známý „liberální“ britský list The Guardian prostor k otevřenému lobbování za britskou účast s prohlášením, že by tato „poskytla další a extrémní tlak na teroristickou síť ISIS“. Článek dále pokračuje popisem činnosti, kterou již Británie jako součást „koalice“ provádí.

„RAF má významné schopnosti k přesným náletům, leteckému průzkumu a tankování ve vzduchu,“ říká. „Letadla Tornádo a bezpilotní drony způsobují denně v Iráku ISISu vážná poškození. Použití těchto schopností nad Sýrií bude znamenat další a extrémní tlak na teroristické sítě ISIS.“

1-EU-Army
BRUSELSKÝ BLITZKRIEG. Na Ukrajině nám to nevyšlo, tak se teď,Davide, musíte v Sýrii o to víc snažit

Takže co se skrývá za Cameronovým spěchem dostat se hlouběji na syrskou stranu konfliktu? Vypadá to, jako by pařížské útoky daly Cameronovi nové záchranné lano pro hlasování o válce v Sýrii, o které již dlouho usiluje. Šok a hrůza z Paříže mu jistě pomůže obstát před veřejným míněním v přijímání jeho dlouhodobého programu nasazení britských vojenských prostředků v Sýrii. Jedním z důvodů je předvedení britské vojenské výzbroje na světové lukrativní vojenské trhy, což Cameronovi není vůbec cizí v posledních letech, po uzavření smluv prodeje BAE systémů a zajištění výdělku miliard dolarů jiným firmám v Perském zálivu.

Cameron se v současné době zoufale snaží zachránit ty smlouvy, které ohrožuje vyřazení kvůli „nepohodlným“ hádkám ohledně lidských práv mezi politickou levicí Westminsteru a Dánským královstvím kvůli plánu Saúdské Arábie setnout hlavu a ukřižovat chlapce ve věku 17 let – syna Shia aktivisty.

Zakrývání záznamů o příšerném stavu lidských práv ve prospěch otočení pár liber (desítek miliard za 100 Typhoon tryskačů a vězeňskou smlouvu) bylo vždy posedlostí Westminsteru. Spolu s problémem v Sýrii vyvolala tato hádka mnoho falešností, jaké kdy vzešly ze zahraničního úřadu, jak dokládá tento výplod o „světem nejvíce nepochopeném feudálním království, Saúdské Arábii“. „Jeden dobře umístěný zdroj Whitehall sdělil: „Zdá se, že Saudové věří, že se s nimi jedná jako s politickým kopacím míčem a mají toho dost. Sice po osobní intervenci předsedy vlády se situace dočasně zchladila, ale Saúdové chtějí záruky.“

Je to ještě horší, protože Westminster se snaží prodat myšlenku, že Saúdská Arábie nemá „absolutně nic společného s ISIS“. Vážně?

„V týdnu, kdy Andrej Parker, šéf MI5 varoval, že Británie se potýká s velkým počtem obětí, způsobených útoky teroristů ISIS, číslo 10 je zoufalé, aby zajistilo udržení dobrých vztahů se Saúdskou Arábií, nejdůležitějším spojencem na Blízkém východě. Panovaly obavy, že zvýšené napětí mezi oběma zeměmi by mohlo mít u Saúdů za následek zredukování jejich dohod o sdílení informací s britskými úřady, stejně tak jako ohrožení budoucích lukrativních obchodů s britskými zbrojními firmami, jako je BAE Systems.“

A my se divíme, proč veřejnost většinou nemá ponětí o tom, co se děje v Sýrii. Těžko dostanou šanci proti takovému neoblomnému propagandistickému orákulu.

 Německo

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen, ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, ministr vnitra Thomas de Maiziere a ministr spravedlnosti Heiko Maas vypracovali plán vojenské intervence a drželi v tajnosti čtvrteční setkání, aby prodiskutovali, jak to přesně zformulovat pro veřejnost, oznámil deník Bild. Jsou tam také zamontovány některé historické aspekty Německa. Ruská televize k tomu dodává:

„Kabinet je připraven projednat dne 17. prosince návrh zákona, který může přinést otázku změny Ústavy. Německý základní zákon má přísná omezení na zapojení armády do války již od konce druhé světové války, původně určený k tomu, aby se zabránilo obnově nacistických zločinů.“

Vzhledem k tomu, jak ukázal nedávný, nebezpečný a provokativní „kousek“ Turecka, který nebyl žádnou nehodou, a jak členové NATO začínají od Turecka dávat ruce pryč (i když přinejmenším jen dočasně), mezinárodní zaměření se nakonec přesouvá ke zřejmé a přímé roli Turecka v umožňování a dokonce podporováni vzestupu ISIS a an-Nusrá (al-Káida v Sýrii ) a mnoha dalších islámských militantních skupin působících v Sýrii.

Turecko

Podle Ženevských úmluv se Turecko potenciálně provinilo dvěma válečnými zločiny – sestřelením letadla v syrském vzdušném prostoru, jak přiznaly i USA, což je jasný válečný zločin. Dále skutečnost, že Turecko poskytuje přímou podporu džihádu turkmenských povstalců, kteří pak zastřelili ruského pilota, kdy byl ve vzduchu na padáku, je válečným zločinem číslo dvě.

Faktem je, že jeden z „umírněných“ teroristů, které NATO podporuje a který se chlubil tím, že zabil sestřeleného pilota na padáku, je vlastně tureckým občanem, který má propojení jak na zvolené úředníky, tak na ultranacionalistickou skupinu Šedí vlci se sídlem v Turecku. Nicméně nemůžeme vyloučit, že Washington DC vybídl Turecko k sestřelení ruského letadla vzhledem k tomu, že Turecko hostí několik amerických vojenských zařízení a má v Sýrii stejné cíle (změna režimu), stejně tak jako je spoluviníkem mnoha stejných zločinů (výcvik „umírněných „teroristů“, obchodování se zbraněmi, praní špinavých peněz, pašování ropy a neustálé lhaní vlastním lidem i světu).

Toto je pro Turecko pouze začátek problémů. Prezident Recep Tayyip Erdogan byl obviněn z ukrývání sultánova komplexu – v naději, že povede Turecko do obnovení bývalého postavení v čele islámského světa, do opětovného vzniku Osmanského chalífátu.

rsz_aqmi_flagsvg
Kdopak má ten islámský stát asi na svědomí?

Připočtěme k tomu ještě čerstvá obvinění vůči jeho synovi Bilalovi z obchodních vazeb na ISIS a najednou vidíme, jak tento mafiánský stát může mít na svědomí spoustu zločinů, ze kterých se bude zodpovídat. Pokud se Turecko stává mezinárodním vyvrhelem pro stále zřejmější spolčení s ISIS a širší teroristickou konklávou, která se volně potuluje přes Sýrii a Turecko – pak by mohly existovat výzvy pro NATO, aby tento darebácký stát a špatného herce v syrském konfliktu ze svých řad vyhodilo. Zvažte hegelovskou dialektiku jako problém, reakce, řešení. Problém: Pryč s darebákem. Reakce: Turecko musí z NATO odejít. Řešení: Vznik nové, dobře financované a mnohostranné vojenské organizace založené v Evropě. Jak by vypadala? Přečtěte si tento článek o evropské „superarmádě“.

A na závěr takové menší zamyšlení Šifry: Již více než rok působí v Sýrii takzvaná „mezinárodní koalice“, již tvoří USA, Velká Británie, Francie, Německo či Turecko, ale i Bahrajn, Jordánsko, Katar, Maroko, Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie. Výsledek? „Od chvíle, kdy začala koalice fungovat, ISIS se rozšiřoval. Země jako Turecko, Katar, Saúdská Arábie a západní státy, které poskytují pomoc terorismu, jako Francie, USA či jiné, nemohou s terorismem bojovat. Nemůžete být pro a proti terorismu zároveň,“ řekl v několika rozhovorech například syrský prezident Bašár Asad.

Americké letectvo dosud při bombardování islamistických cílů v Sýrii a Iráku použilo více než dvacet tisíce raket a bomb, informovala US Army. „Operace trvá již patnáct měsíců, munice ve skladech začíná postupně docházet a objevily se první výzvy po navýšení jak financování, tak i výroby zbraní,“ uvedla americká CNN.

Ten Islámský stát asi musí být opravdu silný a odolný protivník, klobouk dolů. Nebo že by koalice špatně mířila? Jejím nejvýznamnějším úspěchem totiž dosud zřejmě zůstává sestřelení bombardéru Su-24 ruského letectva, které zničilo například cisterny s nelegální ropou mířící do Turecka, nebo vybombardování úpravny pitné vody v syrském Aleppu, jež zanechalo na suchu 3,5 milionu již tak zoufalých lidí.

Autor: Patrick Henningsen

Překlad: Marie D.

Zdroj: www.nwoo.orghttp://21stcenturywire.com/2015/11/28/turkey-nato-crisis-sets-the-scene-for-new-european-eu-army/