Řecká a římská civilizace, kolébka celého Západu, určila na tisíce let dopředu jak ideály krásy či kultury, tak i politiku, architekturu a mnoho dalšího. Zatímco Řecko a Blízký východ je památek na tuto dobu plný, na západu Evropy toho tolik není – kromě opravdu známých případů, jako je pod sopečným popelem pohřbené město Pompeje. Proto jsou nálezy – například v Británii či ve Španělsku – spíše výjimkou. Tentokrát k takové šťastné náhodě došlo na jihu Francie.
Archeology čekal šok, když se pod stanovištěm v obci Uzès na jihu Francie objevila krásně zachovalá dražba prastaré vily. Ukázalo se, že se jedná o součást ztraceného města Ucetia, o kterém jsme doposud věděli jen díky psaným záznamům, nalezeným v nedalekém římském opevnění v Nimes. Jedná se o první přímý a hmatatelný důkaz a zdá se, že kopáči narazili přímo na zbytky samotného města.
Ačkoliv Římané začali obsazovat Francii v roce 121 před naším letopočtem, a to jižní přímořské oblasti okolo dnešní Marseilles, Julius Caesar dobyl poslední keltský kmen v roce 51 před naším letopočtem. Město Ucetia se ale zdá být založeno až o hodně později, a to nejdříve v 1. století našeho letopočtu v době císařů.
Archeologové nalezli veliké a zachovalé mozaiky v původních veřejných budovách, zbytky zdí a základy, což nás jen utvrzuje v představách, jak římská města vypadala. Například rozšířenou dezinformací je představa, že Řekové a Římané stavěli všechno mramorově bílé, včetně soch, sloupů či fontán, přitom realita je taková, že obě velmi podobné kultury svá města a umění bohatě zdobily barvami. Decentní a jaksi úhledný dojem ryze bílých soch, na které jsme zvyklí, jsou jen důsledkem sloupání barvy napříč staletími. Zachovalé mozaiky v tomto nalezišti jsou jen dalším důkazem, že barvy jim rozhodně nebyly cizí.
Archeologové dále nalezli i nádoby, které prozradily, že si místní rádi pochutnávali na alkoholu (zejména na víně) a mozaiky na jedné z odkrytých podlah znázorňují delfíny. Ve stejné budově bylo také nalezeno vytápění podlahy, což byla jedna z mnoha technických vymožeností, kterou disponovali oproti severským či jiným sousedům. Funguje na systému centrálního vytápění v budově, které posléze cirkuluje horký vzduch pod podlahou místnosti a pomocí trubek vytápí i zdi.
Nicméně místo je stále staveništěm a archeologům nezbývá než opatrně vyjmout mozaiky a zachovalé předměty a uvolnit stavbařům místo, neboť ti zde postaví školu. Doufejme jen, že pod školou nezůstanou pohřbeny další památky, případně, že se „nepodaří“ překrýt zbytek římského města infrastrukturou či kanalizací.
