„Společná evropská měna přispěje ke zmírnění hospodářských i sociálních rozdílů mezi zeměmi,“ slibovali na konci 90. let evropští politici. Částečně se ta předpověď splnila; bohužel však úplně jinak, než by si většina Evropanů přála. Rozdíly mezi zeměmi opravdu nejsou tak velké, ale až na výjimky jsou státy eurozóny totálně zadlužené a na pokraji hospodářského kolapsu.

Na začátku ledna si Evropa připomněla dvacetileté výročí zavedení eura, ale byly to oslavy bez fanfár. „Euro slaví narozeniny a evropským občanům přineslo prosperitu, stabilitu a integraci a chudší země dotahují vyspělejší,“ tweetoval sice předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, ale politik, který byl na několika akcích přistižen opilý, možná jen lehce neodhadl správnou hladinku. Španělé, Řekové, Italové i Francouzi, kteří navlékli žluté vesty, se tom přesvědčují každý den.

Ačkoli Češi eurem vůbec neplatí, nebylo nedávno v Grégrově sále Obecního domu, kde se konal seminář s názvem 20 let eura, k hnutí. V sále se tísnilo pár set osob a desítky lidí stály. Mezi Evropany patří Češi tradičně k největším skeptikům vůči euru a dlouhodobě jej odmítá zhruba 70 procent obyvatel. A to i přes velkou mediální masáž, jež ani navzdory ekonomickým výsledkům projektu nepolevuje. Podle argumentů a skutečností, které na semináři zazněly a které se běžně občan nemá šanci ve veřejném prostoru dozvědět, dlužno dodat, že v tomhle je český postoj veskrze rozumný.

Na rozdíl mezi postojem odborníků a politiků a médií poukázal hned v úvodu Václav Klaus, jehož institut akci pořádal. Bývalý český prezident vzpomněl svoji návštěvu univerzity v německém Pasově v roce 1996. „Věnoval jsem se tam kritice příprav eura a měl jsem pocit, že moje vystoupení bylo na německé poměry až příliš ostré. K mému naprostému šoku mi ale děkan ekonomické fakulty děkoval a říkal, že se mnou v kritice eura souhlasí 100 procent profesorů a docentů jeho fakulty a 80 procent profesorů a docentů z ekonomických fakult celého Německa. Řekl to dokonce před televizními kamerami a myslím, že něco takového lidé v Německu vůbec nevědí,“ řekl Václav Klaus, podle nějž bylo odpůrců eura před jeho zavedením i po něm víc než dost, ale „jejich hlas nebyl dostatečně slyšet“. „Politici ekonomy vůbec neposlouchali.“

Euro totiž nebylo projektem ekonomickým, ale politickým, jak se shodli i další řečníci únorového semináře – ekonomka z Masarykovy univerzity Hana Lipovská či poslanec za ODS Jan Skopeček. Zajímavý by byl i názor bývalého viceguvernéra Slovenské národní banky Juraje Tótha, který však nečekaně ochořel a nedorazil. „Celá myšlenka eurozóny měla jediný smysl: donutit lidi ve zdecimovaném poválečném světě respektovat zřeknutí se národní suverenity, vznik Evropské federace a zničení národních států,“ říká Hana Lipovská s odkazem na slova jednoho ze zakladatelů EU Jeana Monneta, který kdysi řekl: „V Evropě vznikly světové války proto, že existuje mnoho evropských států. Pokud by se jejich množství nahradilo jediným, centralisticky řízeným útvarem byrokraticko-superstátního typu, v Evropě zavládne místo válečných katastrof trvalý mír.“ Opravdu?

„Všichni ekonomové vědí, že to nemůže fungovat,“ argumentuje Hana Lipovská. „Je to, jako když jedete vozem z Prahy do Vídně a o přestávkách na cestě bude rozhodovat řidič. Pokud nemáte dokonale sladěný metabolismus a neumíte se perfektně ovládat, hrozí, že dojde během cesty k nějaké mikrotragédii, a následně, když sedíte v takové situaci ve voze dlouho, tak i k makrotragédii. A tady potřebujete sladit metabolismy 19 ekonomik.“ Řidičem v onom příkladě je Německo, které na euru vydělalo nejvíc.

Když jsem v roce 2015 dělal do Šifry rozhovor s Václavem Klausem, bylo to poprvé, kdy někdo, kdo do problému vidí, jasně a srozumitelně dokázal vysvětlit, proč to s eurem muselo dopadnout tak, jak to dopadlo. „Systémem eura se vytvořil jakýsi zprůměrovaný měnový kurz. Ukázalo se, že nevyhovuje žádné evropské ekonomice. Pro některé země je strašlivě vysoký, což jsou země evropského jihu, a pro některé země je strašlivě nízký, to jsou země evropského severu, včetně Německa. Kvůli tomu ve všech těchto zemích vzniká ekonomická nerovnováha, jenomže jednou má znaménko plusové, jednou minusové. Kritizovány jsou ale jenom země, které mají znaménko minusové. Země, kterým tento kurz vede k deficitu platební bilance, obchodní bilance, vývozu a dovozu, jsou kritizovány a chce se, aby se ony přizpůsobovaly. Ale ty země, které jsou přebytkové a které tyjí z toho pro ně neuvěřitelně výhodného kurzu, od těch nikdo nic nechce. Německo na euru nesmírně vydělalo, což vůbec není zmiňováno, a lidi si pořád myslí, že Německo doplácí na Řecko a spol. Nesmysl. Německo na euru nesmírně vydělalo, a to, co dává do Řecka, je zanedbatelná věc,“ vyprávěl tehdy a dodal: „Německo se stalo nejmocnější světovou exportní ekonomikou díky tomu, že žije dlouhodobě ve světě radikálně podceněného, podhodnoceného měnového kurzu. Celý svět nadává Číně, že se jí pohodlně exportuje, protože má podhodnocený měnový kurz. Vede se o tom velká debata, ale je to považováno za defekt a je viněna Čína, že něco takového umožňuje. Nikdo neviní Německo, že žije ve výrazně podceněném, podhodnoceném měnovém kurzu o 30 až 40 %. Pro Německo je euro ten nejlepší z možných světů. Výrobci ekonomické nerovnováhy v Evropě jsou Řecko i Německo. Je mystifikace si myslet, že jsou vinny jen deficitní země. Já jsem o tom v minulosti ve svých textech psával a každému říkám, že čtvrt století před vznikem eura se Německo opakovaně dostalo do výrazné ekonomické nerovnováhy (opačného typu než Řecko) a jediné řešení bylo, že Německo revalvovalo, zvýšilo kurz německé marky. To se stalo za posledních 25 let do vzniku eura čtyřikrát! Němci čtyřikrát revalvovali marku, čímž nastolili na čas jistou rovnováhu, ale zase se začala prosazovat jejich výkonnost, efektivnost, úspornost atd. Nastal znova tento proces, v průměru se to tedy dělo jednou za šest let. Takhle ten proces nastolování rovnováhy fungoval. Od momentu, kdy vzniklo euro, je tento proces znemožněn – Německo nemůže revalvovat, a tím pádem vytváří nepřetržitou nerovnováhu. Tisíckrát říkám, nenadávejte Řecku.“

„To, že Německo doplácí na Řecko, je nesmysl. Německo na euru nesmírně vydělalo,“ říká Václav Klaus. Na rozdíl od ostatních zemí. Foto Profimedia

Ku příležitosti dvacetiletého výročí eura tato slova bývalý český prezident v menší obměně zopakoval znovu. Ať je Václav Klaus někomu sympatický, nebo nesympatický, jeho největší výhodou je, že si můžete jeho (geo)politické a jiné názory dohledat na časové ose a pak je porovnat s výsledkem. Ať už se to týká Lisabonské smlouvy, neziskových organizací nebo právě eura. Před deseti lety v jednom svém článku napsal: „Euro v praxi prokázalo, že učinit ekonomicky nehomogenní Evropu homogenním celkem politickým rozhodnutím je politické inženýrství par excellence a zdaleka všem zemím neprospívá.“ Tehdy to možná ještě nebylo tak viditelné, ale když stejný výrok zopakoval za dalších deset let, nemusel na něm nic měnit a dávají mu za pravdu i ti, kteří tehdy pochybovali.

Najdou se samozřejmě i ekonomové, kteří euro obhajují. Ti to ale dělají převážně z politických důvodů. „Jedním z věčně nechápajících je europoslanec a bývalý guvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Jeho nedávný výrok k narozeninám eura publikovaný v Hospodářských novinách stojí za ocitování: ,K 20 letům eura si dovoluji proti převažující logice «euro přijmeme, až zbohatneme» postavit návrh jiný: zbohatneme, až euro přijmeme. Mezi eurem a námi stojí hlavně málo odvahy politiků korigovat mystifikace a lidem správnost tohoto kroku vysvětlovat. Změňme to.‘ʻ Myslím, že dát tolik nesmyslů do jedné věty je téměř umělecký čin,“ zmínil názor jednoho z nejvýznamnějších zastánců eura v Česku exprezident Klaus. „Nejnebezpečnější je Niedermayerova neodůvodněná víra, že díky euru zbohatneme. Víme dobře, že uplynulých 20 let více než jasně prokázalo, že řadu zemí naopak euro nesmírně ochudilo. To je přece tak triviální teze, že snad ani nemá cenu o ní diskutovat.“

Myšlenka eurozóny měla jediný smysl: donutit lidi respektovat zřeknutí se národní suverenity, vznik Evropské federace a zničení národních států…

Poslanec a ekonomický expert ODS Jan Skopeček říká: „Všichni věděli, že to nebude fungovat, a přesto to udělali.“ Místo měnové unie by se eurozóna dala nazvat spíše dluhovou unií. Ztráta naší vlastní měny prý podle něj byla velkým krokem k likvidaci národních států a diví se, že se přes to přese všechno najdou lidi, kteří by do eurozóny chtěli vstoupit. Nejzoufalejší a nejnesmyslnější argument podle něj je, že se staneme „pevnější součástí Západu“. Podle Václava Klause je to především proto, že dochází k „neuvěřitelné manipulaci veřejnosti, která dosahuje úrovně toho, co jsme zažívali v pozdním komunismu“.

Bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl ve svém vystoupení na rozdíl od svého kolegy Niedermayera přiznal, že euro „není ekonomický úspěch“. V následné diskusi s občany pak zmínil svůj zážitek z Itálie: „Můj přítel, významný profesor Alberto Bagnai, mě vzal na některé akce ve střední Itálii. Viděl jsem tam něco, co diskurzem Německa nikdy nepochopíte. Žádní profesoři, žluté vesty, nebo experti na euro, ale normální střední třída, doktoři, právníci, obchodníci hodiny a hodiny sedí a permanentně nenávidí projekt eura a tvrdí, že je připravil o živobytí, o budoucnost a silné ekonomické základy. A špatná měnová politika jejich krajana Maria Draghiho v čele Evropské centrální banky jim to dělá celé dragé.“

Tento článek vyšel v březnovém čísle časopisu Šifra (č. 3/2019)Předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího si můžete objednat zdeMůžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra